Marcela-Matějková-story

A je to!

Páneček jel na služební cestu na Moravu a vyjel z Prahy už odpoledne, že prý přespí u nás na chalupě a ráno bude pokračovat dál. Měla jsem velkou radost, že přijel dřív než v pátek. Usadila jsem se mu na klíně a on mne hladil a já ho olizovala, až se mi z toho všeho chtělo nakonec spát. Vzala jsem ho ještě k rybníku, abych mu ukázala, kde honím kočky. Ty potvory se schovávají na hromadě dřeva, ale já si na ně počkám a pak je pěkně proženu.

Přišli jsme domů asi o půl jedenácté a mně vám bylo nějak divně. Začala jsem dejchat a bylo mi jasné, že to přišlo. Chvíli jsem byla v porodní bedně  a moc mi to nešlo, tak jsem chtěla do ložnice, nejraději ležím u pánečkovy postele, nebo se před bouřkou schovám pod počítač. Nebylo to ono, zkusila jsem to v jídelně, kde u francouzského okna hlídám kočky, a zase to nebylo ono.

Panička byla na mrtvici, pořád chtěla napouštět do flašek teplou vodu, aby na nich hřála štěňata, páneček se mračil, že není žádný porodník amatér, že to neumí, a že všichni doktoři říkali, nepleťte se jí do toho, rozumí tomu nejlépe sama. Proto pánečci jen z povzdálí pozorovali, co se děje.

Šlo to těžko, až před půlnocí se objevil plodový vak a v něm dvě pacičky. Páneček se rozhodl, že za něj opatrně zatáhne a první štěně bylo na světě. Pak už jsem všechno uměla a šlo to ráz na ráz. Asi tak po půl hodině jsem začala zase silně dýchat a panička se konečně uplatnila se svými PET lahvemi v porodní bedně. Vyměnila v nich vodu, ta první už byla studená, přikryla je ručníkem a položila na ně štěňátko.

Já jsem se nedaleko od bedny pokoušela porodit další štěňátko. Šlo to snad hůř než poprvé. Vždy jsem vytlačila jen kousek plodového vaku s tekutinou a zase nic. Páneček vzpomínal, co slyšel o tom, jak se rodil vnuk Adam. Taky to moc nešlo, tak zavolali pana primáře, tatínek si myslel, že je to saniťák, jak byl silnej, a hned k mamince, zatlačil na bříško a Adam byl na světě.

Páneček však teď nevěděl co a jak, tak prosil paničku ať volá pana doktora. Ozval se i na podruhé záznamník, přítelkyně na telefonu byla nedostupná, až druhý pan doktor se probudil a začal radit. Mně se to najednou povedlo a štěňátko se narodilo. Olízla jsem ho a páneček si ho hned vzal a začal s ním dělat všechno možné, tak jak to četl v knížce. Byl pomalu jako pes, snad ho i lízal, no to ne ale masíroval ho, vytřásal z něj plodovou vodu, rozdýchával, hřál ho, ale nebylo to nic platné, štěňátko umřelo. Bylo moc krásné, celé bílé, jen na jednom očíčku mělo černej flíček.

Mně se nějak točila hlava, vlezla jsem si do porodní bedny a ošetřovala první štěňátko. A najednou šup a třetí bylo na světě. Šlo krásně hlavičkou napřed, jak mně se ulevilo! Cirkus ale přeci začal, chtěla jsem spolknout placentu a ta pevně držela s pupečníkem a já měla štěňátko u tlamičky. No hrůza. Páneček se pokoušel přeštípnout palcem a ukazovákem pupečník a nešlo to. Zatáhl za něj a vyndal mi z krku placentu a zavelel na paničku: „Podej mi nůžky!“ Šmik a bylo to. Já se pokoušela roztrhnout pleny, ale nedařilo se mi to. Panička četla z knížky: „Narozené štěně ihned vybalíme z plodových obalů, které protrhneme u hlavičky štěněte...“ Páneček se o to pokoušel, ale moc úspěšný nebyl, pak přeci jen protrhl obal a já už jsem mohla pokračovat.

V půl třetí jsem konečně podřimovala na pelíšku a dvě nádherná štěňátka byla přisáta k mým cecíkům a bříška se jim nadouvala.

Panička jim začala říkat Běloušek a Černoušek, podle množství černých skvrn. Černoušek je po mně a Běloušek po tátovi. Jak jsem usínala, tak jsem slyšela, jak si panička s pánečkem ještě tiše povídají, byli nějak smutní. Páneček si půjde na dvě hodiny zdřímnout a pak že pojede na Moravu. Ještě se staví za vsí v lese a najde velký kámen, pod který lišky nemohou, jen mravenečci tam vlezou a přírodě vrátí, co dala i vzala.

***

Ráno volala paničce kamarádka a ptala se, co se nám narodilo.

„Podívej se jim na bříško to poznáš.“

„No vypadá to, že máme dva kluky.“

Paničce se to přeci jen nezdálo a pozvala pana Váchu, on je myslivec a má párek velšteriérů a ještě českého fouska, ten se vyzná. Když přišel a podíval se štěňátkům na bříška, tak se smál: „To je zbytek pupečníku. Máte dvě krásný holky. Buďte rádi, všechno dobře dopadlo, to se tak někdy stává.“

Když se vracím od rybníka s pánečkem, tak říká: „Už chceš za holkama? Lucie Bílá s Petrou Černockou tě čekají.“ Když to jsou holky, tak jim páneček takhle říká místo Běloušek a Černoušek. Páneček teď často opakuje: „Všichni tatínkové by měli jít k porodu svých dětí. Nikdy neví, kdy se jim to hodí. Za nás to nebylo a mně teď ta zkušenost chyběla.“