Marcela-Matějková-story

Měla jsem jasno, dům v zahradě plné květin, malé děti a velký pes. Ten dům byla naše chalupa na Vysočině, v té době už skutečně obrostlá ze všech stran žlutými rudbekiemi, různobarevnými floxami, červenými a bílými růžemi a motýlími keři.

Od každého ohně se dalo dohlédnout na tři další plápolající a kouřící body a z nadhledu bylo možno zcela jinak vnímat dole se rozkládající městys.

Doma na mě všichni čekají a jsou zvědavi na novinky. Vyprávím o imatrikulaci, o přednáškách, vinárnu si nechávám pro sebe.

 „Pane Kavka, ty lahve nebyly čtyři, ale tři,“ probouzí se Zdenek při placení. Pan vinárník mu dává za pravdu, snižuje účet, a my pak odjíždíme za ušetřené peníze v šesti taxíkem do Mokropes. Jsou to bohatýrské časy, kdy každá lahev je dopitá do dna.

Začátkem ledna jsme dostali do schránky oznámení, že si máme na poště vyzvednout balík z Vídně. K jeho rozbalování jsem byla přizvána já, že se prý jedná o dárek pro mne. Nevěřícně jsem zírala do krabice vyložené novinami Die Presse na ten nečekaný dárek - byly to starodávné lyžařské boty!

„Tyhle boty jsou z kvalitní kůže, těch si považuj, v těch lyžovala v Alpách už Tante Märy,“ sdělila mi máma.