Tři skvělé dámy a čtvrtá jakbysmet
Už jako dítě jsem vnímala některé lidi ze svého okolí jako výrazné jedince hodné obdivu. Roli v tom hrál samozřejmě i vzhled těchto lidí, ale hlavně jejich chování a vystupování. Cítila jsem z nich jakousi důstojnost, ale také výlučnost. Dnes bych o nich řekla, že jsou to opravdové osobnosti, ale tenkrát jsem tento pojem neznala.
Vzpomenout chci na tři ženy, které v době mého dětství v padesátých letech byly v mých očích již starší dámy. Všechny tři se narodily koncem devatenáctého století, první z nich ve Vídni, druhá v Rakovníku a poslední v Budapešti. Jedná se o paní Ludmilu Smetanovou - moji všenorskou babičku, paní Ruth Emilii Tobolářovou a paní Charlottu Pickovou. Osudy těchto tří žen se v určitém období jejich života vzájemně protnuly.
A co ta čtvrtá? V době, kdy jsem poznala první tři, tak čtvrtá ještě seděla v komunistickém kriminále. Psala jsem o ní na Neviditelném psu a na mých stránkách několikrát. Možná mne ovlivnila nejvíc a také je stále živá v mé paměti.
Zvědavější z vás si snadno najdou víc na mých stránkách
www.marcela-matejkova-story.estranky.cz
Proto o paní Hildě Čihákové-Hojerové uvádím jen malou ukázku.
