Marcela-Matějková-story

V rozporu se svými zvyky se stáhla do ložnice, kde má svůj noční pelíšek, ve kterém ve dne pobývat odmítá. Jak se ukázalo, v době válečné ho povýšila na místo celodenního azylu.

Ve firemním domku se však přes svátky nemělo topit. Domů na vánoční svátky si ji vzít nemohly, všechny už doma psy měly. Co s ní?

Bydleli jsme tenkrát v Ústí nad Labem za městem, moje sestra se večer vracela z rande a na chodníku podél liduprázdné silnice...

Marcelo, měla jsem zatajený dech, jak to dopadne! A pak jsem si oddechla.

Tak tohle je velmi poutavé povídání. Teď jsem si uvědomila, že na poslední přímořské dovolené jsem nezahlídla psa ani kočku... zvláštní. Asi je snědli. (Proboha, žertuji!!)

EvaŽ  Možná nežertuješ, jde o to kdes byla.

Pleskavica i pršut byly vynikající, lahodná vína Krstač a Vranač i tradiční rakija cenově dostupné. To všechno dohromady přispělo ke sblížení účastníků zájezdu hned v prvních dnech.

„To jste člověk, že takhle zacházíte se zvířaty?“ Zdena se na zřízence, rozpřahujícího se lopatou k další ráně, vrhla s křikem jako první. Její manžel vytrhl muži lopatu z ruky, ostatní okolostojící ječeli jeden přes druhého a hnali chlapa pryč.

Ptáte se, co má Juan společného s Čokoládou? Tak předně, oba jsou to nalezenci z útulku i když každý z jiného koutu republiky, ale to na věci nic nemění. Oba si moc si váží svého nového domova a oba jsou na své pánečky jaksepatří žárliví.