Tak jsme spolu seděly
Projektem roku 2017 byl fiktivní deník studentky SVVŠ Na Skřivánku,
Tak jsme spolu seděly.
Je pravda, že ve škole byli i kluci a Marcela na ně dost vzpomíná, ale holčičí svět jí v té době byl přeci jen bližší a hlavně seděla s Evou T. Proto to ypsilon.
Možná si něco pamatujete lépe, možná jinak, datace také nemusí sedět, ale to není důležité. Důležité je to hezké, co jste společně prožili.
JSK
Ahoj, milí spolužáci. Páteční setkání po padesáti letech od maturity bylo báječné, za což můžeme všichni poděkovat Petrovi Urbanovi. Ten to vždycky zorganizuje a všechny nás opakovaně sezve. Já zároveň děkuji Petrovi, že se vyjádřil k mému fiktivnímu deníku a věřím, že v tom bude pokračovat nejen on, ale i vy ostatní. Ten deník byl původně určen jen dceři Evy Trnkové, takže jsem na nějakém tom detailu nebazírovala. Šlo mi o celkovou atmosféru té doby, nejen o naši třídu. Tím, že vy doplňujete podrobnosti, se deník stává opravdovou ukázkou, jak to v naší třídě chodilo v letech 1964 - 1967. Ve svých připomínkách se nemusíte vyjadřovat jen k mému textu, ale můžete psát i své vzpomínky, na které já už jsem zapomněla, nebo o nich ani nevím. Např. Hanka Hrabincová s tou Ruskou, atd.
Moc se těším na další setkání s vámi Marcela
Rubriky
Příspěvky
Aussig v barvách šedesátek
14. 2. 2018
Mína slyší, jak si sousedka v předsíni něco povídá s mámou. Mína je zvědavá, nic si nemůže nechat ujít a tak za dveřmi pokoje hovor poslouchá. Sousedka teď zvyšuje hlas, Mína ji slyší, jako by byla v předsíni vedle ní.
