Do kavárny Fra, obleču si frak
Pro nadpis jsem použila průpovídku Martina Vávry, kterou nás zdravíval při příchodu do kavárny Fra. Jeden čas se v této kavárně, poté co zemřel náš lektor tvůrčího psaní Jiří Polák, scházel náš literární spolek KAJMAN. Nikdy jsme však nebyli součástí tvrdého jádra literátů pořádajících čtení, semináře a besedy. My jsme byli a stále zůstáváme samostatnou skupinou, kterou jsme nazvali Klub autorů Jižního Města už tenkrát, kdy jsme v komunitním centru Matky Terezy četli své literární úkoly, zadané panem Mgr. Polákem, který nám je tvrdě ale s noblesou lektoroval. Dá se říct, že v kavárně Fra jsme byli spíše kavárenští povaleči ve dnech, kdy zde bylo volno.
Teď jsem se ke svému překvapení dočetla, že kavárna Fra v Praze na Vinohradech v září minulého roku už neotevřela, a definitivně ukončila svou činnost, která trvala sedmnáct let.
Motto stálých účastníků tohoto literárního centra původně znělo „Nijak to neprožíváme, prostě jsme rádi občas spolu“, po ukončení činnosti však vedení Fra konstatovalo: „Prožíváme to, jsme každý sám, a to poměrně neradi, složitě a pořád“.
Ano, přesně tak jsme se cítili v době, kdy na věčnost odešel náš guru ve smyslu uznávaného lektora Jiří Polák. Zůstali jsme v literárním vzduchoprázdnu, každý sám, neradi, ale naštěstí ne napořád! Dvě naše členky se setkaly náhodou před kavárnou Fra, popovídaly, zavzpomínaly a na místě se rozhodly. Obtelefonujeme všechny Kajmany a navrhneme scházet se po kavárnách. A tak se také stalo. Hostily nás Fra, Matylda, Montmartre, Zasekávák, Liberál a další. Ve všech těchto restauracích a kavárnách jsme četli svá „dílka“ a ostatní je chválili, pomlouvali a v dobré víře chtěli vylepšit přes odpor autorů.
Nebylo vždy snadné najít azyl, některá z restaurací zdražila, jinde nebylo místo, kde bychom nebyli rušeni ostatními hosty, většinou nebylo k dispozici piano. Přitom máme ve svém středu dva výborné klavíristy!
Když ovdověla jedna z nás a zůstala sama v bytě na Letné, udělala rozhodnutí. „Zvu vás, pojďme se scházet u mě doma“. Od té doby se naše literární a hudební sedánky odehrávají v „Salonu Jana“ na Letné. No řekněte, kdo to má!
Myslím, že můžeme směle převzít původní motto z Fra a prohlásit „Nijak to neprožíváme, prostě jsme rádi občas spolu“.
