Návrat Kočičáka
Ve Vyskytné 4.ledna 2007
Milý Adame, můj kulihrášku,
dneska už Ti je šest let, jsi velký a šikovný kluk a v září půjdeš do školy. V tom samém měsíci bude taky dokončena u Vás na Sřížkově nová stanice metra, jejíž stavbu od samého počátku sleduješ z okna chodby Vašeho domu. Jsem moc ráda, že jsi mě taky jednou na tu vyhlídku vzal sebou, takže i já, technický antitalent, mám díky Tobě alespoň malou představu o tom, jak taková gigantická stavba vypadá. A až bude na jaře příštího roku stanice Prosek 1 - Střížkov slavnostně uváděna do provozu, Ty budeš mít polovinu první třídy za sebou a pak už to nebude dlouho trvat a nasedneš sám do metra na Vaší stanici a pojedeš až na konečnou, k nám na Háje. A kdoví, možná se splní Tvůj velký sen a jednou budeš metro řídit, nebo alespoň nějak jinak se podílet na jeho provozu a třeba dokonce přispěješ k výstavbě nových tras. Je i možné, že se Ti zalíbí ještě nějaká úplně jiná práce, ale ani potom nikdy nepřestaneš se zájmem sledovat ten jedinečný dopravní prostředek, jehož vagóny se prohánějí v tunelech pod celou Prahou, nezastaví je dokonce ani Vltava a to už je co říct.
Adamísku, moc mě mrzí, že Tvé letošní narozeniny nemůžu s Tebou u Vás na Střížkově prožít, ale budu na Tebe moc a moc vzpomínat. A aby ta vzpomínka byla opravdu intenzivní, tak si k tomu zakousnu jeden z perníčků ze zelené plechovky, která je tady ve Vyskytné pro Tebe a pro Nelu vždycky připravena.
Ahoj Tvoje babička Maci
Milá babičko,
je mi moc líto, že na moje narozeniny nepřijedeš. Ale já vím, že máš něco s
nožičkou. Nevím, jak se to mohlo stát, protože jsem u toho nebyl. A děkuju za to přání.
Milá babičko, já ti namaluju vaší chalupu a to je ten obrázek. Dnes odpoledne ho budu malovat.
Zdraví Adam a doufám, že se ti to brzo zahojí.
V Praze 4. ledna 2024
Milý Adame,
vyhledala jsem si v knihovně ve Vyskytné knížečku Kočičák, kterou jsem pro tebe napsala k šestým narozeninám. Ten čas letí neuvěřitelně rychle, už je to 17 let, vždyť jsi tenkrát ještě ani nechodil do školy a ze všeho nejvíc tě zajímala stavba stanice metra u vás na Střížkově. Tam jste tenkrát bydleli a tam ve vašem bytě se odehrává první kapitola knihy o nově vzniklém přátelství malého kluka Adama, plyšového křížence Davida, a plyšového islandského ovčáka Kočičáka.
Myslím, že jsem ti tou knížkou tenkrát udělala radost. O příhodách nejen těch tří věrných přátel, ale také Halldóra z Islandu a nás všech okolo tebe, sis nechával číst stále znovu a znovu.
Pak jste se přestěhovali na Jižní Město, ty jsi začal chodit do první třídy a tvoje sestřička Nela do školky. Nela ostatně taky v Kočičákovi vystupuje, o jejím narození se píše v poslední kapitole.
Nedávno jsem objevila knížku od Lucie Fedurcové „Tma je jen další druh světla“. Zatím jsem ji nečetla, ale koupila jsem ji pro tebe k dnešním narozeninám. To abys poznal, jaký je Island skutečně, nejen jak jsem ho zmiňovala já podle poznatků z internetu. Jména, místní názvy a vše ostatní o Islandu jsem si tam vyhledala. Nejdříve jsem ovšem v knize o psích plemenech zjistila, že tvůj plyšák se nejvíc podobá islandskému ovčákovi. Bylo tedy rozhodnuto, knížka se bude odehrávat mimo jiné i na Islandu.
Adame, ty jsi dnes už student zahraničních vztahů na UK, čteš tedy úplně jinou literaturu, než je knížka o plyšovém Kočičákovi. Věřím ale, že jednou se k ní vrátíš a vzpomeneš si na své dětství a na nás všechny, kteří jsme ho s tebou s potěšením sdíleli.
Přeji ti všechno nejlepší do dalších let, teď nejdříve získání bakaláře, potom další cesty za poznáním. A třeba taky nějakou velkou lásku? Ale hlavně hodně zdraví a taky trochu toho štěstí.
Hezky si počti, knížku o Islandu si potom od tebe půjčím.
Tvoje babi Maci
