Pohřeb naší maminky
Naše maminka prožila dětství a mládí v Horních Mokropsech, dnes Všenorech, kde se o ni starala rozvedená maminka, ale hlavně také milovaná babička a dědeček. V dospívání na ni měl velký vliv také vlastní otec Julius Janovský, který miloval historii a stavební památky. Se svojí dcerou Dáďou procházel památná místa hlavního města a seznamoval ji s dějinami našeho národního obrození. Tím vším svou dceru velmi ovlivnil a přemluvil ji, aby po válce spolu s ním studovala na Karlově univerzitě obor Dějiny umění.
Dáďa se mezitím vdala za Ing. Miroslava Smetanu a postupně se jí narodily čtyři děti – Marcela, Dagmar, Martin a Zuzana. Naše rodina se často stěhovala tam, kde bylo našeho tátu coby zdatného cukrovarnického odborníka potřeba. Nejprve do Cerekvice nad Loučnou, do Chrudimi, Ústi nad Labem a nakonec zpět do Prahy.
Maminka své zájmy přenesla i na nás. Ještě v 96ti letech studovala moje zápisky o starém Egyptě z Univerzity 3. věku se slovy „tuhle látku musím dohnat, to jsem ve škole nějak zanedbala“.
Velkou ranou bylo pro naši maminku úmrtí manžela, který zemřel v nedožitých osmdesáti letech. V době smutku napsala krásnou a nám všem milou knížku Paměti a vzpomínky, kde se zabývá svým dětstvím v tehdejších Horních Mokropsech.
V době po smrti milovaného manžela se ještě více přimkla k nám, svým čtyřem dětem a jejich rodinám. Moc rádi vzpomínáme na společně strávené novoroční obědy, kde nás bylo čím dál tím víc. Máma se postupně dočkala osmi vnoučat a devíti pravnoučat. Často trávila čas u těch z nás, kteří bydlíme na venkově.
Maminka milovala výlety, tak jsme ji vozili na různá místa, která pro ni něco znamenala, těch výletů bylo nepočítaně. Moc rádi všichni vzpomínáme na oslavu jejích devadesátých narozenin, kde máma měla tak jako vždy při podobných příležitostech krásný proslov k nám všem.
Těch vzpomínek je mnoho, ale všechny se zde nedají uvést. Myslím, že nás všechny čtyři své děti ovlivnila v mnoha směrech, každého trochu jinak.
Naše maminka byla nadšenou Sokolkou a to jí zůstalo až do konce života. Často vzpomínala na poslední Všesokolský slet v červnu 1948, kterého se zúčastnila ještě se svou maminkou. Slety byly obnoveny zase až po sametové revoluci a naše máma vždy sledovala průvod před Národním divadlem a bez ohledu na svůj pokročilý věk nadšeně provolávala sokolská hesla a pozdravy spolu s davem.
Dožila se krásného věku devadesáti devíti let a dvou měsíců. V červenci 2024, kdy by dosáhla sta let, se bude konat XVII. Všesokolský slet, u toho už naše milá máma nebude. Ale my všichni na ni v těch dnech budeme s láskou vzpomínat.
