Přístav Balčik
U moře jsem byla prvně ve svých sedmadvaceti letech. V tehdejším Československu tenkrát panovala tuhá normalizace a k moři se mohlo cestovat téměř výhradně do Bulharska, Rumunska, nebo NDR .
Poté co jsme se rozhodli, že vyrazíme někam k moři, vystál můj manžel Slávek dlouhou frontu v Cestovní kanceláři mládeže CKM v Jindřišské ulici. Ačkoliv se do fronty zařadil v brzkých ranních hodinách, přišel na řadu až kolem třetí hodiny odpoledne. Zájezdy byly v tu chvíli hodně přebrané, v úvahu přicházely jen Zlaté písky a to v druhé půlce září. Ubytování v chatičkách, plná penze, doprava letecky. Slávek neváhal a okamžitě zaplatil zálohu. V ceně zájezdu bylo i minimální kapesné, kolik leva to tenkrát bylo, si už nepamatuji, ale rozhodně nestačilo na žádné velké povyražení. Další výměna nebyla možná.
Těšili jsme se moc. Slávek už v Bulharsku byl, moře a vůbec Bulharsko měl rád. Já jsem dosud u moře nebyla a zároveň se mělo jednat o mou první cestu letadlem. Toho jsem se trochu bála, měla jsem totiž informace, že v letadle slabší jedinci zvrací. A sebe jsem za slabšího jedince považovala.
Nakonec všechno dopadlo dobře, jen mě při letu sovětským strojem Iljušin strašně bolely uši. Zato bezplatné občerstvení bylo bohaté, včetně nápojů. Na to dnes při nízkonákladových letech můžeme jen vzpomínat. Rovněž letušky na mě tenkrát působily téměř nadpozemsky svým perfektně upraveným zevnějškem a noblesou. Snad je to jen můj pocit, ale dnešní letušky jsou opravdu jen a jen obyčejné průvodčí.
Byla to pro nás oba nezapomenutelná dovolená. Ubytování v kempu bylo velice primitivní, ale měli jsme svou dvoulůžkovou chatičku a vůbec nám nevadilo, že jsme museli na WC a do umývárny putovat poměrně daleko podél dalších řad chatek. Zato jídlo bylo výborné, podávané na terase moderního hotelu s výhledem na moře. Pokrmy byly sice servírované, ale to nám připadalo normální, protože jsme tenkrát netušili, že nějaký švédský stůl vůbec existuje. Někdy se podávala i balkánská kuchyně, kterou miluju dodnes. K obědu i večeři bylo zdarma výborné bulharské víno.
CKM zorganizovala pro své klienty koncert Fešáků. Vystoupení v obrovském amfiteátru jsme se zúčastnili a písničky: Já tajně cvičím, Matterhorn, Ostrov fešáků a další songy nás nadchly. Do té doby jsme poslouchali hlavně Greenhorny, Slávek je znal z vystoupení na Lipnici a já z Jizerek, kam jezdil houslista Bryndač do vedlejší chalupy o prázdninách ke svému profesorovi z konzervatoře. Často doplňoval program u našeho táboráku.
