Odpovědi čtenářům 2008
„Absolvent cerekvické školy“ 30. 11. 2008 k: „Mé sladké dětství“, část „Začala mi škola“
V Cerekvici jsem chodila do školy jen tři roky, ale učitele Voříška jsem znala - naštěstí jen od vidění. Učil ve vyšších třídách, ale jednou dal na chodbě mému hlučícímu spolužákovi ze třídy facku, až mu rozbil brýle. Pamatuji si, že ten postižený kluk byl z Bučiny.
„Pamětník“ 28. 11. 2008 k: „Mé sladké dětství“, část „Cerekvice nad Loučnou“
Děkuji za bližší informace o té nehodě, naši mámu to bude určitě zajímat.
Pokud se týká pana Huráně, tak na toho se samozřejmě pamatuji, s manželkou bydleli v levé části našeho domu, myslím, že taky v přízemí. Pan Huráň byl opravdu morous, byl to takový menší chlapík, stále oblečený do manšestrového saka blíže neurčité barvy, možná to byl celý oblek – tak ho alespoň mám já v paměti. Paní Huráňová vařila v závodní jídelně.
„rejpal“ 27. 11. 2008 k: „Mé sladké dětství“, část „Plesy a výlety“
Vaši výtku beru a jsem ráda, že jste tuto slavnou cerekvickou kapitolu společenského života doplnil. Na oslavu 1. máje, ovšem o několik málo let pozdější, vzpomínám ve svém příběhu „Nácvik oslavy prvního máje“, který je uveden na těchto stránkách v rubrice „Něco ze psa – Neviditelného.
„Pamětník“ 27. 11. 2008 k: „Mé sladké dětství“, část „Začala mi škola“
Politické a ekonomické názory paní učitelky Uchoslavové mi neutkvěly v paměti, zřejmě proto, že můj dětský mozek byl plně zaměstnán marnou snahou vyhovět jejím požadavkům na úhlednost stehu předního, zadního, řetízkového, křížkového a já nevím jakého ještě dalšího.
Ovšem na hesla svých pozdějších pedagogů, typu „v socializmu každý pracuje podle svých schopností a je odměňován podle svých zásluh“ atd, vzpomínám ve svém příběhu „Nácvik oslavy prvního máje“, který je uveden na těchto stránkách v rubrice „Něco ze psa – Neviditelného“.
Všechny mé příspěvky, které vyšly v internetových novinách Ondřeje Neffa „Neviditelný pes, je možno najít na http://neviditelnypes.lidovky.cz/hledej.asp?search=Marcela%2BMat%ECjkov%E1&search.x=14&search.y=6
„Zvědavec“ 21. 11. 2008 k: „Mé sladké dětství“, část „Kampaň“
Jsem ráda, že jste mi tu rudou hvězdu připomněl. Už mi úplně vypadla z paměti, ale teď ji vidím jasně před sebou.
Taky si vzpomínám na nápisy „Mír“ ve všech možných jazycích, vyvedené bílou barvou na cukrovarské zdi.
Ing. Jaromír Karský 18. 11. 2008 k: „Mé sladké dětství“, část „Ještě jednou Cerekvice – návraty“
Děkuji Vám za příspěvek, potěšilo mě, že se pamatujete na našeho tátu. Ten je, bohužel, už 7 let po smrti. Máte pravdu, že motorku táta nezachránil, postupně ale kupoval stará auta a taky se v nich stále, s menším, nebo větším úspěchem, hrabal. Jedno auto byl tudor, ovšem s motorem z pikoly a druhé „čistokrevný“ tudor. Tato dvě auta táta sice miloval, ale pokud si vzpomínám, žádná cesta se neobešla bez opravy v terénu. Další tátova auta už byla nová, s tím posledním ještě jezdí moje nejmladší sestra Zuzka.
Moc Vám přeji štěstí v podnikání, jsem ráda, že Váš statek a hostinec zůstaly v rukou potomků původních majitelů.
paní učitelka v Cerekvici 11. 11. 2008 k: „Mé sladké dětství“, část „Začala mi škola“
Jméno mé učitelky z Cerekvice uvádíte ve svém příspěvku zcela správně. Je to jediné jméno, které jsem ve svých vzpomínkách mírně upravila, pamatuji si ho ovšem velice dobře, zapomenout nelze…
pan Laub 15. 10. 2008 k: „Mé sladké dětství“, část „Amazonky, Vlaštovky a další“
Váš příspěvek k Vlaštovkám a Amazonkách na mých stránkách, mě potěšil. Žila jsem totiž v domnění, že nikoho nemůže zajímat, co kdysi malá holka Marcela z cukrovarnické rodiny četla a ejhle, ono ano. Našemu vnukovi je osm let a já už se těším, až mu příběhy Rogera, Titty, Johna, Zuzany, Nancy a Peggy předložím. Myslím, že už je pomalu načase.
Já jsem vždycky byla a stále jsem, velká čtenářka. Můj zájem o literární žánry se s věkem měnil, v příštích částech svého vyprávění o svém „sladkém“ dětství se chci o svých dalších oblíbených knihách opět zmínit. Ty už jsem si ovšem nepůjčovala v knihovně v Chrudimi, ale v Ústí nad Labem.
Michal Šípek 26. 8. 2008 k: „Mé sladké dětství“, část „Ještě jednou Cerekvice – návraty“
Michale, jsem ráda, že jsi mi poslal kontakt na své stránky. S chutí jsem si je prohlédla a obdivuji tvé znalosti v oblasti IT. Já sice s počítačem pracuji, ovšem pouze jako uživatel, hlubší znalosti nemám.
Vyřiď pozdravy svému dědovi Bobšovi, který mě naučil jezdit na kole – to už je ovšem víc než padesát let!
Viktor 18. 8. 2008 k: „Mé sladké dětství“, část „Holky Smetanovy a ti druzí“
Ahoj Viktore, moc Ti děkuji za komentář k mým vzpomínkám na Cerekvici. Překvapil mě, zrovna od Tebe jsem reakci neočekávala. O to více mě ale potěšila. Na Vaši rodinu vzpomínám doma často, protože s Lídou jsme se opravdu nablbly dost a dost. Kdykoliv něco zašívám a nit se mi zacuchá, vzpomenu si na slova Vaší maminky: „Dlouhá nit, krátký rozum.“ Slyšela jsem je od paní Domínové, když jsme s Lídou něco šily ve Vaší kuchyni ve velkém žlutém domě (jak jsem si ho já pojmenovala). No a mně se, samozřejmě, ta nit zašmodrchala...
Pozdravy naší rodině ráda vyřídím, bohužel, tátovi to už nestihnu, je už sedm let po smrti.
Jana s Amálkou 2. 7. 2008 k: „SUTA“
Jano, díky za příspěvek, to potěší. Kromě jiného připravuji Výběr z diskuse k Sutě, tak si paničky a pánečkové jihoměstské smečky počtou.
Amálce podrbání a piškot navrch.
„Děvče od naproti“ 27. 5. 2008 k: „Mé sladké dětství“, část „Holky Smetanovy a ti druzí“
Moc jste mě potěšila vašim zájmem o mé vzpomínky, dodala jste mi odvahu v nich pokračovat. Myslím, že každý rád zavzpomíná na dětství a mládí.
