Uhelné prázdniny
Naše milovaná babička, které jsme říkali na její přání bába, se narodila na Hromnice. Letos, když jsme k jejímu sto sedmému výročí narození zapalovali svíčku, měla jsem dojem, že v tom mrazu snad nebude ani hořet. To vše mně připomnělo dávné uhelné prázdniny.
Tyhle pololetky ve Všenorech si s Dandou báječně užíváme. Je skoro 20°C pod nulou, Berounka je zamrzlá do hloubky a tak chodíme každý den bruslit. U koupaliště, kde se v létě vždycky převlékáme do plavek, si teď obujeme brusle a spolu s dalšími dětmi, kterých je tu plno, bruslíme po řece na obě strany, buď k železničnímu mostu, nebo zase směrem k Dobřichovicím. Já se někdy nepřidám k ostatním dětem, ale schválně bruslím na druhou stranu, abych měla klid a mohla si představovat, že jsem Nancy z Amazonek. Čtu totiž hrozně ráda knížky od Arthura Ransoma o Vlaštovkách a Amazonkách, kde právě jedna z hrdinek se jmenuje Nancy. Těch dílů o skvělých dobrodružstvích Nancy, Peggy, Zuzany, Titty, Johna a Rogera je moc a já si je půjčuju u nás v chrudimské knihovně. Před pololetkami jsem měla štěstí, jeden kluk zrovna vrátil od Ransoma Zamrzlou loď kapitána Flinta, hurá, tu jsem ještě nečetla a tak jsem po ní hned chňapla. Každý večer si teď o pololetkách čtu, k Amazonkám a Vlaštovkám přibyly další děti do party, Dick a Dorotka a je to strašně moc krásné.
xxx
„Holky, jsem tady s obědem, pojeďte rychle ke břehu, lívance jsem přiklopila pokličkou a zabalila do utěrek, aby vám to nevystydlo!“ Bába nám sem z Jitřenky každý den nosí oběd, abychom se nezdržovaly s Dandou cestou domů a zase zpátky. A taky, abychom nepřišly o to nejlepší polední sluníčko a užily si ho venku. Ona totiž Jitřenka je daleko od řeky, až nahoře nad kostelem, dolů to ještě jde, je to z kopce, ale zpátky nahoru, to se něco našlapeme. Včera nám bába přinesla bramboráky a v konvičce borůvkový kompot. Dneska jsme si s Dandou objednaly lívance s marmeládou z našich mirabelek, co je děda vždycky v létě češe nahoře na zahradě ve stráni pod pavilonem. Moc si na nich pochutnáváme, protože bába taky v misce přinesla tvaroh zamíchaný s cukrem a se žloutkem a lžičkou nám ho na ty lívance nandává. Zapijeme to ještě čajem z termosky, bába zase všechno nádobí sbalí do hnědé nákupní tašky a vydá se přes Benátky, kolem nádraží a pak už nahoru do kopce. „Bábo, neboj, nenastydneme, jezdíme rychle a přitom se zahřejeme! A domů přijdem včas,“ voláme ještě za bábou a máváme jí.
xxx
Už je tma a my jsme s Dandou dávno z bruslení doma v teple. Oheň v klubkách v kuchyni plápolá a dudy vyhřívají i vedlejší pokoj, kterému se říká pánský. Ty dudy to jsou takové různě zahnuté roury a nějak je to všechno spojené s kamny v kuchyni. Ale jak, to pořádně nevím.
„Holky, rozsviťte pannu, ať děda vidí na schodech, až půjde domů od vlaku, šestka už rachotila před chvílí na mostě,“ pobízí nás bába od kamen, kde ohřívá dědovi polévku k večeři. Danda je rychlejší než já, dříve je venku a rozsvěcí pannu. Ta panna, to je postava nějaké napůl svlečené ženské s loučí v ruce a nahoře je kulatá lampa. Pradědeček Holub si prý na takovéhle věci na zahradě dost potrpěl. Máme třeba na zahradě kamenné lvy, kamenné lavičky, dva bazénky a pavilónek a taky tu pannu. Za chvíli děda prochází kolem oken kuchyně, otevírá vzadu dveře a už je vevnitř. „Holky, venku mrzne, jen praští. Přes poledne to na slunci v práci ještě jakžtakž šlo, ale to víte, děláme venku a to zima zaleze všude. Děda totiž, když mu komunisti sebrali drogérii, musel jít pracovat ke Stavbám silnic a železnic jako dělník. „Dědo, vezeš nám z Prahy ty dobrý rohlíčky a pomazánku Macešku?“ Danda ani nečeká na odpověď a už se hrabe v dědově kožené aktovce. Je tam všechno, rohlíky, Maceška a taky Pribináčky, co máme s Dandou tak rády. Kdepak děda, ten na nás nikdy nezapomene!
xxx
Tady v Jitřence je to teď v zimě strašně útulné, bába má vždycky pěkně uklizeno, všude je teplo a pořád máme něco dobrého k jídlu. To u nás doma je to horší, ale co se dá dělat, když máma toho má moc a všechno nestíhá. Martinovi je teprve pět, ten je teď v Chrudimi s mámou a s tátou, nemohl s námi sem do Všenor jet, protože má spalničky. A ke všemu máma čeká další dítě.
Bába zrovna umyla nádobí po večeři a všichni tři, tedy Danda, bába a děda, se usadili na gauč u televize. Bába nám někdy dovolí koukat taky, ale nesmí tam být nic nemravného, to bába nesnáší a bojí se, abychom se nezkazily. To je tady v Jitřence taky dobré, ta televize, tu doma nemáme.
„Já se dneska koukat s vámi nebudu, půjdu si radši do pánského pokoje číst,“ oznamuji a hned pospíchám vedle, nemůžu se totiž dočkat toho, co je nového na zamrzlém jezeře. „Marcipáne,“ děda mi tak totiž říká, „pořádně přiložím, abys tam měla pěkně teploučko.“ Sedím v zeleném křesílku u stolečku, kterému se říká konferenční, z kuchyně slyším, jak děda přikládá do klubek, otevírám knihu a je mi moc příjemně.
xxx
Dneska ráno bylo dokonce 25° pod nulou, ale svítí slunce, tak jsme šly s Dandou kolem desáté bruslit. „To je strašná škoda, že už končí prázdniny,“ stěžuje si cestou k řece Danda a já s ní souhlasím, je to opravdu strašná škoda. Dneska je pátek a v sobotu pro nás přijede máma a vlakem nás odveze domů. Bruslení je dneska zase moc pěkné, užívám si toho, jak brusle vržou po ledu, když velcí kluci hrajou hokej mezi brankami z kamenů. My holky se na ně chvíli koukáme a pak se chytneme za ruce a bruslíme směrem k Dobřichovicím a zase zpátky. Já a Danda se těšíme na oběd, v dálce vidíme spěchat bábu. Jindy chodí tak nějak rozvážně, ale dneska skoro utíká, mává na nás a něco křičí. Je hrozně udýchaná, špatně jí rozumíme, až teď ji konečně slyšíme: „Holky, právě to hlásili v rádiu, prázdniny jsou o týden prodloužené. Všechno je domluvené, hned jsem z Kovárny volala vašemu tátovi do práce, máma pro vás přijede až o týden pozdějc!“ Bába sestupuje k nám na led, všechny tři se objímáme a my s Dandou voláme pořád dokola, „hurá, hurá…“!
xxx
Uhelné prázdniny nám prodloužili, k naší velké radosti ještě dvakrát za sebou, ale jak říká naše bába, „každá pohádka má svůj konec!“ Dnes je sobota, bruslit jsme už nebyly, protože jsme šly s Dandou naproti mámě na nádraží. Zůstaneme tady do zítřka a pak pojedeme všechny tři společně do Chrudimi. A bába s dědou zůstanou v Jitřence sami!
„Holky, ohřeju hrnec vody a umeju vám vlasy, zítra přijedeme domů až večer, tak ať jdete v pondělí do školy v pořádku.“ Máma mně i Dandě myje vlasy nad umyvadlem, my si je pak u kamen pročesáváme, aby nám uschly. Já už mám vlasy taky dlouhé jako Danda, ta nosí cop už dávno, já mám copy dva, to se mi víc líbí.
xxx
„Marceluško, napij se, je to čaj z cibule s medem, ten ti pomůže,“ v polospánku vidím bábu, jak se ke mně sklání s hrnkem čaje, snažím se pít, ale nemůžu pořádně polknout. „Bábo, mně bolí v krku a taky je mi strašná zima,“ chumlám se hlouběji do peřiny. „Počkej, tady je teploměr, změřím tě! No tak to máme pěkné, 39,8°C, ráno zavolám z Kovárny Firsta, ať přijede, to se nedá nic dělat!“ Bába vzbudila hospodského Na kovárně už v šest hodin ráno a v sedm přijíždí sanitkou z Dobřichovic pan doktor First. „Je to angína, tady je penicilin, zůstat v teple, hodně tekutin, srážet horečku, cesta vlakem rozhodně nepřichází v úvahu, v úterý se tady zase stavím.“
xxx
„Marceluško, tak jak je? Penicilin jsi měla už před čtyřmi hodinami, musíme dát další, pak ti ustelu v kuchyni, aby ti tady nebylo smutno. Máma s Dandou tě pozdravují, děda je šel doprovodit na vlak, za chvíli tady bude zpátky.“
Stěhuji se do kuchyně na gauč, na okně jsou ledové květy a já spokojeně usínám.
