26 * Kočka Barbora
V roce 2004 připravil můj manžel Slávek u příležitosti významného výročí naší maminky, 28. 7 .1924-2004, k rodinnému vydání Paměti a vzpomínky Dagmar Smetanové. Doplnil je příběhy, které jsme my, její děti a vnoučata sepsali. Takhle sestra Danda připomněla kočičku Barboru:
Před mnoha lety – byla jsem tehdy žákyní základní školy – jsme trávili část prázdnin (jako každý rok) v Josefově Dole v Jizerských horách. Tehdy tam byla s námi kromě naší báby i máma. Táta dovolenou neměl a tak za námi dojížděl z Ústí nad Labem na víkend.
Šli jsme mu naproti k motoráčku. Cestou zpět si povídali o všem možném a nemožném, ale „božskou“ kápnul
Že prý naší kočičce Barboře se narodila koťátka. Všichni včetně mámy jsme měli v očích něhu. Máma však jen do času, než
Máma zbledla, otočila se na podpatku a rozčileně a rezolutně prohlásila, že okamžitě jede domů do Ústí. Táta se tvářil velmi provinile. Všichni jsme mámu přemlouvali ať nikam nejezdí, že Barbora je kočka čistotná a škody určitě nebudou nijak katastrofické (i když jsme tomu sami nevěřili).
Po návratu z prázdnin a ohledání místa činu jsme zjistili, že skříň je prázdná, nečistoty tam je minimálně. Barbora se nám ukázala brzo, vždyť to byla kočka domácí, koťátka jsme ale už nikdy neviděli. Staly se z nich kočky divoké, svůj život zřejmě prožily v lese, který sousedil s naší zahradou a lidem se vyhýbaly.
Danda,
Dagmar Králíková