Jdi na obsah Jdi na menu
 


15 * Sestra Zuzka

2. 11. 2008

15  * Sestra Zuzka

            V polovině prázdnin 1960 se v chrudimské porodnici narodila naše Zuzka. Já s Dandou a s Martinem jsme byli v té době s bábou v její a dědově chalupě v Josefodole. Každý den jsme napjatě očekávali telegram s oznámením, že radostná událost konečně nastala. Tenkrát samozřejmě nebylo předem známo, jakého pohlaví dítě bude. O to bylo naše napětí větší.

Nakonec 28. července jsme dostali zprávu, že se narodila holčička Zuzanka. Škoda, že to nevydržela ještě jeden den, byla by přišla na svět v den máminých třicátých šestých narozenin. Na konci prázdnin nás babi přivezla domů do Chrudimi a teprve potom jsme novorozenou sestru poprvé uviděli. Došlo k tomu na schodech v našem  domě, kde máma zrovna snášela kočárek se Zuzkou dolů. Babi spráskla ruce a potají naši malou sestřičku zhodnotila slovy „ta je ale ošklivá!“ Zuzka už totiž jako novorozeně měla zrzavé vlasy a to se tenkrát považovalo za vážnou vadu na kráse. Nikdo by byl neřekl, že z naší nejmladší sestry bude jednou taková hezká a hlavně díky barvě vlasů zajímavá holka.

Křtiny se na přání mámy konaly v chrudimském kostele Nanebevzetí panny Marie. Táta šel do kostela tajně zadem, aby ho nikdo z podniku neviděl. V té době pořádat křtiny dítěte v kostele nebylo totiž díky politickým poměrům moc žádoucí. Z hostiny konané u nás doma si už pamatuji jen na hluboký dojem, který na mě udělal dort ozdobený celuloidovou panenkou se sukněmi z krému a šlehačky.

Ještě jedna zajímavost, respektive absurdita. Nedávno jsme se s naší mámou bavili o posudcích, které se tenkrát na všech možných i nemožných místech vystavovaly. A máma vyprávěla, že v chrudimské porodnici se tenkrát v roce 1960 zaváděl experiment dle sovětského vzoru – začaly se psát posudky na rodičky. Máma prý nebyla dostatečně trpělivou rodičkou a důsledek na sebe nenechal čekat - posudek na ni dopadl nevalně.             

V Chrudimi jsme bydleli jen rok a půl a když jsem začala chodit do šesté třídy, došlo k další reorganizaci v cukrovarnictví a podnikové ředitelství v Chrudimi bylo zrušeno.

Jak bylo v rodinách cukrovarníků zvykem, došlo i u nás k dalšímu stěhování. Tentokrát potřebovali tátu v cukrovaru v Ústí nad Labem, takže zase přijela babička všenorská pomáhat přestěhovat naši domácnost na novou štaci.

Naše sousedka z domu, paní Fáberová, se k tomu vyjádřila skepticky v tom smyslu, že leckam jinam, prosím, ale do zakouřeného, vybombardovaného, pohraničního Ústí nad Labem, to by tedy ona nikdy nešla. Naše rodina se ale v listopadu 1960 do Ústí nad Labem přestěhovala a tím také, chválabohu, definitivně zmizela z našeho života slečna Jarmila.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář