Marcela-Matějková-story

0 * Mé sladké dětství – pár slov na úvod

Kde je cerekvický cukrovar, po jehož prašném dvoře se kdysi rozeběhly nožky malé Marcelky Smetanové. Dnes je z ní babi Maci, jak jí říkají její vnoučata Adam a Nela, a z cukrovaru nezbyl ani ten dvůr. Aby prach zapomnění nezavál ty šťastné dny, kdy slunce hřálo víc a zimy byly bílé, kdy žal dokázal sevřít hruď k uzoufání a radost byla opravdová, že se z ní až hlava zatočila, ty dny chce Maci připomenout sobě, sourozencům, mamince a nechat je hlavně vnoučatům, aby lépe poznala jací jsme byli a co z našich genů si nesou oni.

Kdo tehdy tvořil Marcelinu rodinu. Maminka Dáďa, otec Mirek s babičkou a dědou ze Všenor, k mamince neodmyslitelně patřila vila Jitřenka v Horních Mokropsech s dědou a s milovanou babičkou, které se dodnes v rodině neřekne jinak než bába. Sestra, která se jmenuje po mamince Dagmar, ale je to Danda, bratr Martin, kterému já říkám Max, a nejmladší sestra Zuzka. Teprve po létech jsem přišel já a se mnou se Marcelina nejbližší rodina rozšířila, ale to je další příběh.

Teď se pojďme vrátit do Cerekvice do doby, kdy každý podzim projížděly pod okny smetanovic bytu povozy s cukrovkou a kravky někdy zkusily jak chutnají muškáty v truhlíku na okně, kdy cukrovar lomozil hlukem kampaně, ale kdy se v něm i ozývaly dětské hlasy holek Smetanových.

Slávek