Jdi na obsah Jdi na menu
 


3 * Holky Smetanovy a ti druzí

2. 5. 2008

3 * Holky Smetanovy a ti druzí

 

Hodně jsme kamarádily s Jarkou a Božkou Kučerovými, s jejich starším bratrem Bobšem, s Jiřinou Jetelovou a s Lídou Domínovou. Lída byla stejně stará jako já a byla to moje nejlepší cerekvická kamarádka.

Kromě toho byly ovšem našimi příležitostnými kamarády ještě další, mladší, nebo starší děti ze dvora.

Děti Kučerovy, jejichž tatínek byl dělník v cukrovaru, bydlely nejdříve v nízkém, starém domečku za továrnou, kde měli byt také Kabrhelovi. Ti měli dvě děti, ovšem daleko mladší, a do naší dětské party nepatřily. Obě rodiny časem dostaly byt ve velkém žlutém domě a jejich původní obydlí bylo zbouráno. Pan Kabrhel, který byl tenkrát ještě mladík, přijel už jako starý pán neočekávaně na pohřeb našeho táty v dubnu 2001 a to mě moc mile překvapilo a musím se přiznat, že i dojalo.

Lída Domínová byla nejmladší ze tří sourozenců, její sestra Helena a bratr Viktor byli dospělí a nebydleli v té době už se svou rodinou v cukrovarském velkém žlutém domě. Já jsem k Domínům často chodila za Lídou. Její maminka pocházela z velkého statku na návsi v Cerekvici, který byl ovšem v padesátých letech už znárodněný. Pan Domín byl úředník v cukrovaru a ještě za našeho pobytu v Cerekvici náhle zemřel. Tenkrát táta doma říkal, že  pana Domína všichni podezírali, že je hypochondr a nakonec se ukázalo, že byl opravdu nemocný. Tahle poznámka mi utkvěla v hlavě a vždy si na ni vzpomenu, když se o někom mluví podobným způsobem. Domínovi byli velice zbožní a každou neděli ráno chodili do kostela. Pamatuji si, že Lída byla vždycky do kostela slavnostně oblečená a na hlavě nosila rádiovku s puntíky.

Jiřina Jetelová bydlela ve druhém vchodě našeho domu. Její starší sestra Maruna měla  vážnou známost s panem Kaláškem, který vlastnil motorku. Ta motorka později dělala velký dojem na našeho bratra Martínka, který  se narodil 13. května 1955 v porodnici ve Vysokém Mýtě.

 Cerekvice sice spádově patřila do Litomyšle, ale tam velel porodnici pan primář Zbořil, kterého se všechny ženy bály. Také máma, ačkoliv si vždycky potrpěla na tradice a  narození Martina Smetany by se podle ní víc hodilo do Litomyšle, se nechala raději odvézt k porodu do Vysokého Mýta.

            Křest Martínka se konal v létě 1955 v kostele svatého Václava v Cerekvici nad Loučnou. Na křtu jsme já a Danda měly na sobě úplně stejné sytě růžové šaty se srdíčky. Po křtu se v našem bytě podával slavnostní oběd, na který byl pozván i pan farář. Při obědě jsme obě s Dandou odmítaly jíst maso, které jsme neměly rády. Pan farář v domnění, že je masa málo, ho odmítal také.

Martin byl odmalička opravdu moc roztomilý chlapeček a já s Dandou jsme se hádaly, u které postele bude stát jeho dřevěná postýlka s kolečky. Nakonec to naši rozřešili tak, že se postýlka každý večer převážela na druhou stranu pokoje, od jedné postele k druhé.

            Moje a Dandina láska k Martinovi byla sice velká, ale to nám nebránilo v tom, abychom ho nechaly klidně samotného, když jsme ho měli hlídat. Tak se Martin málem udusil kouřem z doutnajících svetrů spadlých ze šňůry na kuchyňská kamna. Naštěstí jsme se s Dandou právě včas oknem v obývacím pokoji vrátily z nepovoleného setkání s ostatními cukrovarskými dětmi a já jsem Martina zase oknem, protože venkovní dveře byly zamčené, vynesla ven.

            Jindy jsme měly s Dandou Martina hlídat v kampani venku na dvoře. Nechaly jsme ho však napospas jemu samému a šly jsme si hrát s dětmi. Z řepného kanálu, kde se řepa valila do řezačky, naštěstí Martina vytáhla paní Robková, mámina nadřízená chemička v cukrovaru. Martin, který v té době o sobě mluvil v ženském rodě, potom říkal „do kanálu hapala, Robková vytáhla.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Díky za vzpomínky z dětství

(Viktor Domín, 18. 8. 2008 18:42)

Marcelko!
Snad to nebude troufalost, že Ti tykám. Ale myslím, že jako starší brácha Lídy si to mohu dovolit.
Jsem sice už dost starý dědek, ale pořád si na cukrovar v Cerekvici a na jeho osazenstvo a i na Vaši celou rodinu vzpomínám.
Moc celou Tvojí rodinu zdravím.
Viktor Domín České Budějovice

oživená minulost, dík

(děvče od naproti, 27. 5. 2008 12:39)

Na Vaše povídky jsem byla upozorněna sestrou, přečetla jsem je jedním dechem. Vyvolaly ve mě dávné vzpomínky a přiznám že i určitou nostagii. Patřím totiž k dětem bydlících vně cerekvického cukrovaru. Jiřina Jetelová s Bobšem Kučerovým byly moji spolužáci. Nedávno jsme se sestrou snažily vzpomenout na obyvatele cukrovaru a vybavit si kdo kde bydlil. Padlo i jméno vaší rodiny. Dík za poutavě napsané příběhy a v další Vaší literární činnosti přeji mnoho úspěchů.