Marcela-Matějková-story

6 * Plesy a výlety

            V Cerekvici naši chodili na plesy, někdy i na plesy maškarní. Jeden rok těsně před maškarním plesem přijela babi tajně tak, aby ji nikdo ze sousedů neviděl. Z divadelní půjčovny přivezla pro tátu  převlek za Španěla a pro mámu za Cikánku. Tajně je každého zvlášť do masky oblékla a oni odděleně odešli z domova. Jeden nevěděl, za co jde ten druhý, ale máma při vstupu do tanečního sálu hned tátu poznala, protože si zapomněl sundat šálu. Přitočila se tedy k němu a šálu mu strhla z krku, aby ho podle ní nepoznali ostatní cukrovarníci. Babi se teprve potom převlékla za flašinetáře a odebrala se také na ples. Až do půlnoci ji nikdo nepoznal. Tancovat pro ni chodil pan inženýr Vlček, který byl zvědavý, která žena to tak hezky tancuje. Teprve po odmaskování bylo všeobecné překvapení, protože babi v Cerekvici lidé dobře znali, ale naprosto netušili, že v noci předtím přijela. Naši zase nevěděli, že má babi sebou masku, a že za nimi do sálu přijde.

            Zcela jasně si pamatuji na oslavu předávání Rudého praporu cerekvickému cukrovaru. Oslava se konala v závodní jídelně a zatímco dospělí se tam bavili a tancovali, my děti jsme si hrály venku. Ovšem mezitím jsme vždycky vběhly dovnitř, aby nám tam něco zajímavého neušlo. S touto slavností jsou spojeny dvě příhody, které se obě týkají mojí mladší sestry Dandy. Za prvé, když Danda viděla, že táta tancuje s nějakou jinou paní než s mámou, tak vběhla na parket a snažila se tančící pár odtrhnout. Druhá příhoda se odehrála až následně, když jsme s Dandou přijely k babi a k dědovi do Mokropes. Danda totiž babi žalovala, že máma na Rudém praporu kouřila. Nevím, jestli to bylo pravda, ale já jsem mámu nikdy kouřit neviděla. Stačilo, že kouřil táta a to hodně, zejména v kampani, kdy téměř vůbec nespal.

Máma si ale nejvíc potrpěla na plesy v Litomyšli. Ty byly velice slavné a chodila na ně dřívější litomyšlská smetánka, včetně již zmíněného pana primáře Zbořila s manželkou. Z těchto plesů naši někdy chodili do Cerekvice pěšky, protože jim žádný vlak k ránu nejel. Když naši jeli na ples, hlídala nás děti většinou uklízečka z cukrovaru, paní Hlinecká. Pamatuji si, že jsme ji dost zlobily.

            Do Litomyšle jsme jezdili také v sobotu nebo v neděli celá rodina na prohlídku zámku, do kostela nebo na Smetanovu Litomyšl. Při oslavách Smetanovy Litomyšle se konaly během dne slavnostní pořady, včetně projevu Zdeňka Nejedlého. Večer pak naši navštívili představení některé ze Smetanových oper. Nás dětí se v té době ujali zatím Vandasovi, přátelé našich rodičů, kteří bydleli v Litomyšli.  

            Někdy jsme pořádali výlety, třeba do zámku Nové Hrady, nebo do Nedošínského háje. V létě táta rybařil a domů přinášel pstruhy, kteří tenkrát v řece Loučné žili. Občas jsme šli na procházku do druhé části obce zvané na Peklích, kde bydlelo hodně rodin
sezónních cukrovarských dělníků, jinak drobných zemědělců. Ti tátu vždycky na Peklích rádi viděli a zvali ho na skleničku.

            Ve všední den jsme s mámou chodili pro vajíčka na Morčana, nebo do Bučiny pro mléko. Pamatuji se, jak jsem jednou cestou na Morčana ve velkém mraze záviděla našemu Martinovi, nejen že se veze v hlubokém kočárku, ale hlavně, že je v peřinkách v teple.

Když jsme s Dandou byly starší, nosily jsme mléko od pana Janeckého už samy. Pan Janecký byl vrátný v cukrovaru a bydlel v Bučině, kde měl malé hospodářství. Druhý, mladší vrátný, byl pan Zamastil, který se svou rodinou žil v Hrušové. Máma se s paní Zamastilovou trochu kamarádila a někdy jsme šli do Hrušové na návštěvu. Paní Zamastilová pletla své malé dcerce Květušce svetříky, všechny byly v růžových odstínech. Když z nich Květuška Zamastilová vyrostla, zdědil je po ní náš Martin. Také si pamatuji, že v Hrušové bydlel dělník z cukrovaru pan Votroubek, jehož syn měl problémy na průmyslovce a náš táta ho doučoval.