Marcela-Matějková-story

14 * Rok 1960  - spartakiáda

            Na začátku prázdnin v roce 1960 se konala II. celostátní spartakiáda a moje třída se jela podívat na vystoupení do Prahy na Strahov. Proto jsem v tomto roce odjížděla na prázdniny později než moji sourozenci Danda a Martin, které si už babi předem odvezla do Všenor.

V jednom krásném letním dni, těsně před mým odjezdem na Strahov, jsme si s mámou vyšly samy dvě na procházku za Chrudim. Máma byla v osmém měsíci těhotenství, ale šlo se nám báječně. Procházely jsme vesnicemi a máma mi vyprávěla o vesnických románech, které v mládí s oblibou četla. Povídání mě zaujalo a musím říct, že ten výlet ve mně zanechal příjemný pocit  pohody. Zakončily jsme ho tím, že jsme si, na naše tehdejší poměry rozmařile, nakoupily na hlavní Chrudimské ulici v lahůdkářství různé uzeniny, sýry a další lahůdky, ze kterých jsme si doma udělaly k večeři obložený talíř. Takovéhle dobroty v naší rodině nebyly v té době běžné, proto na tu večeře tak vzpomínám. Pochutnaly jsme si báječně na všem, ale já hlavně vzpomínám na vynikající ementálský sýr. Mámino vyprávění o vesnických románech mi utkvělo pevně v paměti a o něco později, už v Ústí nad Labem, jsem prodělala také své vesnické čtenářské období.

            Zde musím doplnit, proč jsem označila vzpomínaný obložený talíř za rozmařilost. To bylo tak. Půjčky tenkrát nebyly a v naší rodině se stále spořilo na auto. Ovšem ne na nové, v letech mého dětství a mládí vždycky na nějaké staré. Nejprve jsme měli Tudora s motorem z Pikoly. Myslím, že tohle auto naši koupili ještě před přestěhováním do Chrudimi. Pak se šetřilo dál, první auto se v Ústí prodalo a koupil se kompletní Tudor. Toho táta stále opravoval, ale to bylo později a bude to předmětem další části mých vzpomínek. Každopádně se u nás velice šetřilo a bylo běžné, že jsme ke konci měsíce zůstali úplně bez peněz. Pak nastoupil většinou k večeři krupkový mozeček, který táta nesnášel.

            Běžné potraviny jsme v Chrudimi chodili nakupovat do krámku v nedaleké Střelecké ulici. V malých obchůdcích s jedním prodávajícím se tehdy nakupovalo zcela normálně. Mléko bylo do obchodů dováženo ve velkých plechových konvích a zákazníkům se přelévalo půllitrovou odměrkou do hliníkových nebo smaltovaných nádob na mléko, kterým se říkalo bandasky. Mléko, které nebylo pasterizované, se doma svařovalo, aby byly zničeny případné choroboplodné zárodky. Na mléce se po převaření vytvořil škraloup, který jsme my děti nesnášely. Maso se tehdy kupovalo v řeznictví a ve městech bylo většinou také lahůdkářství, kde se prodávaly lepší potraviny, jako třeba sýry, uzeniny a saláty. Nic takového jako jsou dnešní supermarkety a hypermarkety tenkrát v Československu nebylo, neexistovaly dokonce ani menší samoobsluhy. Ty se objevily až o několik let později, potravinové řetězce až o hodně později, po sametové revoluci v roce 1989.