(6) Dědeček Karel Holub
Dědeček Karel Holub se narodil na Českomoravské vysočině v obci Úsobí v roce 1879. Pocházel z celkem chudé rodiny. Jeho otec byl sklář ve sklárně v Úsobí u Humpolce a přišel sem asi ze Slovenska nebo z Uher. Zde v Čechách se oženil s Marií Rytychovou a měli spolu tři děti. Bohužel brzy zemřel, mému dědečkovi bylo sedm let, ovdovělá matka se potom s dětmi přestěhovala do městečka Polné – já si myslím, že tam měla nějaké příbuzné a že asi odtud pocházela.
Můj dědeček, který měl ještě dvě sestry – Marii a Františku, už v dětství byl starostlivý a snažil se rodině pomoci. Tenkrát děti chodily povinně do školy do čtrnácti let a po dovršení tohoto věku mohli školu opustit kdykoliv během roku. Třeba dědeček se narodil v únoru, tak v únoru se školou rozloučil. A aby rodině pomohl, vydal se na vandr a směřoval do Vídně, jako tenkrát mnoho mladých lidí. Cestou ve statcích a podobně požádal o nocleh a ihned tam udělal nějakou práci. A vždycky vyprávěl, že z toho vandru po krátkém čase už posílal domů matce první peníze.
Ve Vídni si našel učební obor v kupectví. Nám potom vyprávěl, že tam dělal kornouty na potraviny a rozsekával homole cukru. Asi se mu tam moc nelíbilo, protože časem změnil obor a odešel do učení do holičství. Tam se vyučil a zůstal tam pracovat jako tovaryš. Když nadešel čas, byl povolán na vojnu domů do Čech.
Když vojnu ukončil, uvažoval, že se do té Vídně vrátí. Ale! Jednou v neděli šel v Praze do kostela, byl ještě ve vojenské uniformě. Stál vzadu a viděl, že blízko oltáře stojí mnoho mladých děvčat. A byla tam taková krásná slečna a to byla má babička.
Ta ale jít z Prahy do Vídně nechtěla. Pak, když se spolu oženili, najmuli si byt v Nuslích. To byl tenkrát okraj Prahy a tam to osídlovaly mladé rodiny. Dědeček si tam pořídil pěkný holičský obchod a po čase ještě filiálku. Vedlo se mu dobře a časem si zavedl též realitní kancelář.
Po první světové válce si koupil parcelu v horních Mokropsech, jako hodně tenkrát Pražáků a postavil pro svou rodinu dům Jitřenku, která tam stojí dodnes.
Někdy v té době změnil zaměstnání. Prodal činžovní dům v Praze – Nuslích, přestěhoval se s rodinou do Horních Mokropes a přijal zaměstnání jako obchodní zástupce firmy Unie Nakladatelství knih a později také u firmy František Borový.
***
V roce 1930 jsem začala chodit do obecné školy v Horních Mokropsech. Tato škola stála hned v našem sousedství, takže jsem to neměla daleko. Byla to škola pouze pětiletá a po jejím absolvování se muselo do větších okolních obcí buď na měšťanskou školu do Dobřichovic, nebo do Radotína, a nebo někteří dojížděli do Prahy do gymnasia nebo na průmyslovku nebo obchodní akademii. Také se jezdilo vlakem do Berouna, např. Helena Buzková na obchodní akademii. Několik málo jedinců muselo pátou třídu opakovat.
Na těch pět let základní školy mám také nějaké vzpomínky. Bylo to pro mne období celkem bezstarostné. V té době byla sice celosvětová nezaměstnanost a také v sousedním Německu přišel v roce 1932 k moci Adolf Hitler, ale to my děti jsme ještě moc nevnímaly a hlad v naší rodině také nebyl.
Pamatuji se, jak se každý rok oslavoval Svátek matek. Byla to druhá neděle v květnu. My děti jsme ve škole vyráběly z tuhého papíru srdéčka, která jsme pěkně vymalovaly a napsaly tam přáníčko a tato srdéčka jsme potom ve sváteční den darovaly svým maminkám z lásky. A pro babičku jsem s maminkou chodila do zahradnictví pro květiny.
