Marcela-Matějková-story

Vzpomínka na Mokropsy

Vzpomínky vedou nás k vesnici,
mihnou se, mizí zas jako zvěř na honu,
vždyť život vzal mezitím přeslici
a utkal nám za mládím oponu

Přes clonu mlh (aneb slz) vidím ty známé kraje,
náves i kostelík klidem a pohodou dýchá,
v údolí na polích pod sluncem obilí zraje
a Berounka mu k tomu pokojně šplouchá.

Měla jsem ráda vlak, když hlomozil přes most,
vidím ho dodnes jak uhání.
Spojoval s dálkami a možná dost,
že vzbudil touhu po jejich poznání

Vzpomínám na školu, starou jak z románů Jiráska,
po době pohádek jsme se v ní vydali poznat svět opravdovský.
Vedl nás otcovský přítel, jeho péče a láska,
náš milý pan učitel Zikmundovský

Co jmen se v myšlenkách vynoří
příbuzní, přátelé, spolužáci,
o mnohých už jen náhrobky hovoří,
jiní se rozlétli tak jako ti ptáci.

Přesto, že život tak ubíhá, že ten čas letí,
doby tam prožité netratí nikdy své kouzlo.
Je to už víc než půl století,
to pro nás – jak zvadlý list – jen tichounce sklouzlo.

Marie Májovská
3.1.1982

***

Pár vzpomínek místo úvodu

 Významné jubileum naší mámy, její 80. narozeniny, se kvapem blíží. Je začátek června 2004, takže všichni už promýšlíme, lépe řečeno už máme většinou vymyšleno, jakým dárkem mámě, respektive babičce uděláme radost. Moc se už na ten významný den těšíme, jenom je nám líto, že se svých i máminých osmdesátin nedožil také táta.

Slávek pilně připravuje vydání máminých pamětí. Má velkou starost, aby to všechno klaplo - aby včas dal přepsané vzpomínky dohromady, aby vše upravil, udělal konečnou redakci, namnožil a dal svázat. Také jsem dostala za úkol najít nějakou fotografii mámy s tím, že bude v knížce vzpomínek použita.

Máminy vzpomínky jsou moc pěkné. Obsahují nejen cenné informace o době, kterou my jsme neprožili, ale i způsob zpracování považuji za velice zdařilý. Není divu, vždyť s češtinou nám vždy radila máma a to nejen s gramatikou, kterou perfektně ovládala, ale i s literaturou. Ve mně,  jako v relativně malé holce, vzbudila opravdový zájem o vesnickou literaturu a o literaturu národního obrození.

Pamatuji se, jak jsem jednou byla sama s mámou na procházce v nějaké vesnici u Chrudimě. Vím určitě, že to bylo začátkem letních prázdnin v roce 1960, protože Danda a Martin byli již u báby na prázdninách a já jsem teprve následně odjížděla se školou do Prahy na Spartakiádu a tam si mě bába vyzvedla. Ale abych se vrátila k našemu výletu. Bylo krásné letní počasí a máma mi cestou vyprávěla o různých románech z venkovské života, mezi jiným také o románech ze Šumavy od Karla Klostermanna. Vyprávění ve mně vzbudilo veliký zájem a v následujícím školním roce jsem přečetla snad všechny romány od tohoto autora, které byly v chrudimské knihovně k dispozici. Pro Jiráskova F. L. Věka z doby národního obrození jsem nemusela jít do Městské knihovny, protože jsme ho měli doma. Máma nám o něm vyprávěla na rodinné procházce na Střekov, když mi bylo asi 13 let, a já jsem ještě tentýž večer začala s četbou.

Dneska už dávno a dávno tento žánr nevyhledávám, ale milé vzpomínky na mámino vyprávění a moje následné zaujetí pro tento druh literatury mi zůstaly.

Jsem moc ráda, že máma nám různé příběhy ze svého dětství nejen vyprávěla, ale že je také uložila na papír v písemné formě. Vždyť i pro nás, její děti, je doba ve které se tyto události odehrály již vzdálená a co pak pro její vnoučata a pravnoučata! Máminy vzpomínky mají pro mne samozřejmě velkou cenu emocionální. Stejně ale oceňuji také jejich přínos historický. Vždyť co bych za to dala, kdybych si mohla například přečíst vzpomínky dědy všenorského z cesty z Ruska po skončení 1. světové války! Nebo třeba vzpomínky babičky všenorské na její život ve Vídni, vzpomínky báby na školu u jeptišek a na rozšlapaný panamák na Vyšehradských hradbách, nebo vzpomínky táty a tety Lídy na Volenice a Vídeň. 

Přeji mámě, aby byla i nadále v tak dobré psychické i fyzické kondici, jako je nyní, a věřím, že ještě další své vzpomínky zaznamená.

Kokos,
Marcela Matějková
3. 6. 2004