Jdi na obsah Jdi na menu
 


(10) Posvícení a Dušičky

1. 2. 2010

Zase se v domácnostech uklízelo od půdy až do přízemí. Byl to vlastně velký úklid před zimou. Vařila se švestková povidla a v Chalouplách se vyvařovalo proutí na výrobu košíků a nůší. S touto výrobou si mnoho chalupníků v zimě přivydělávalo.

V Horních Mokropsech je kostel zasvěcený svatému Václavu a proto se tam drží posvícení na svatého Václava (28.9.). Za mého útlého dětství tam ještě přijížděly kolotoče a boudy s cukrovím, ale později už to skončilo, myslím, že to zavinil hlavně Hitler, s jeho krutovládou, - ale doma se každopádně pekly koláče a husa s knedlíkem a se zelím.

Za měsíc po posvícení se držel svátek všech zemřelých, lidově zvaných Dušiček. Tento svátek se drží až do dneška velice důstojně. Všichni lidé navštěvují hroby svých drahých zemřelých a kladou tam věnečky a rozsvěcují svíčky. Ale tenkrát, za mého dětství k tomu přibylo ještě podvečerní zvonění v kostele i na hřbitově v kapličce a toto zvonění trvalo celou hodinu. A právě při tom zvonění nejvíce lidí chodilo na hřbitov. Scházely se tam často u hrobu celé rodiny, které se jindy třeba ani neviděly.

Také mám na Dušičky vzpomínku, jak už dopoledne jezdívala babička do Prahy na Olšany ke hrobu svých rodičů a brávala mě někdy s sebou. Tam blízko vchodu byla z moc velkých kamenů vytvořena taková vysoká skalka a tam jsme zapalovali také svíčky za zemřelé, na které už nikdo nepamatuje.

Po návratu domů do Mokropes jsme s maminkou k večeru chodily na oba hřbitovy, kde jsme tenkrát ještě nikoho neměli, ale rozsvěcovali jsme svíčky na opuštěných hrobech. Oba hřbitovy – tím myslím starý hřbitov kolem kostela a nový hřbitov nahoře na Podstádlí. Tento nový hřbitov byl zaveden, když mi byly asi čtyři roky a pamatuji se, jak od Břehců kráčel pohřební průvod, musel tam umřít někdo mladý, protože bylo všechno bílé, ale teď opravdu nevím, jestli ten pohřeb šel ještě na starý hřbitov ke kostelu, nebo už na Podstádlí, jako první hrob. Také ve Všenorech ještě neměli vlastní hřbitov a pochovávalo se na starý hřbitov v Mokropsech u kostela.

Po Dušičkách už všechno spělo k Mikuláši a k vánocům. Za celá ta dlouhá léta, co jsem na světě, se na oslavě těchto svátků skoro nic nezměnilo. Babička Holubová měla v kuchyni pod kredencí uloženy barevné krepové papíry a vždycky po večeři je vyndala na stůl a všichni jsme vyráběli různé ozdoby, jako růžičky, třásně, řetězy a těmito ozdobami se pak zdobil vánoční strom doma i malý stromeček, který babička vozila na Olšany na hrob svých rodičů. Na domácím stromečku se zapalovaly svíčky. Ale později se začaly už prodávat svíčky elektrické a různé křehké ozdůbky skleněné. Řetězy potom byly stříbrné.

Úklid před vánocemi už nebyl tak důkladný jako před jinými svátky, protože všude byla zima. Pekly se vánoční cukrovinky, podobně jako dnes, kupovaly se dárky, které pak Ježíšek přinesl pod stromeček. Jídelníček byl u nás velice bohatý, protože babička byla rodilá Pražačka a v Praze to asi bylo zvykem. Takže se pekly vánočky a den před Štědrým dnem se vařila ryba na různé způsoby, ale hlavně kapr na černo a k němu se na Štědrý den večer vařily knedlíky, a pak ještě se jedl bramborový salát a smažené ryby, no a zapomněla jsem na výbornou rybí polévku. Po večeři byl punč a cukrovinky a jablka. Tato všechna jídla babička vařila sama – ona byla moc dobrá kuchařka. Ale únava to musela být veliká. Ještě, že nádobí k nám chodila mýt paní Andrdlová. Když jsem pak chodila do rodinné školy, tak jsem také pomáhala vařit, ale to už zase babička začala být těžce nemocná.

No, a tak jsem vylíčila život v naší vesnici během celého roku a tak se ale žilo tenkrát všude jinde také. Samozřejmě, že v jiných domácnostech se žilo a jedlo mnohem skromněji.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář