(12) Pan řídící Bezděk a pan učitel Zikmundovský
V roce 1929 přišli do školy v Horních Mokropsech jako vedení zdejší pětitřídní školy pan řídící Bezděk a pan učitel Zikmundovský. Ihned začali uvažovat o založení loutkového divadélka, mně bylo tenkrát asi pět let. My děti jsme s nadšením začaly do školy na divadélko chodit a páni učitelé nás naučili následující písničku:
S Honzou chodí po světě,
učí Matěje,
Mokropecké děti prý rozesměje.
Tátu s mámou poslouchá,
kdo by to byl řek,
čerti s čaroději
mají na něj vztek.
Nuže, kdo být může,
zázračný ten rek?
Je to náš maličkatý kašpárek
ten zamíchá se do všech pohádek.
A proto hned,
jak ho jen uhlídáme,
už se na něho usmíváme.
Po létech pan učitel Zikmundovský vyprávěl mé dceři Marcele, že si dobře vzpomíná, jak Dádinka chodila na představení vždy v červeném kloboučku. Já jsem také nezapomněla a s chutí si písničku o kašpárkovi zazpívala na vernisáži výstavy o Horních Mokropsech ve všenorské knihovně v roce 2004.
***
