Marcela-Matějková-story

Manžel Mirek začal psát své paměti přede mnou, ale zůstalo jen při pár odstavcích, které připojuji ke svým vzpomínkám:

…Abych na to nezapomněl, musím tady uvést, že tehdy se na venkově, alespoň tady v jižních Čechách, rodičům vykalo. Dodržoval to samozřejmě i můj táta vůči svému otci, ale strejčkovi a tetě vykala ještě i moje sestřenice Máňa. Já jsem v těchto zvyklostech už nevyrostl a tak už jsem nevykal ani dědečkovi. Tenhle společenský přestupek ale nikomu nevadil, měli mě opravdu rádi, ale považovali mě za městského kluka, u kterého se s takovými neznalostmi musí počítat.

            Já už dědečka jako hospodáře nepamatuji, ale také si nevzpomínám, že bych ho viděl někdy zahálet. Ještě ve vysokém věku chodil ve žních na pole s kosou pomáhat „síct“ a to i přes to, že to hospodáři, ani tetě nebylo moc vhod, říkali „tatínku, co tam budete dělat …“, ale dědeček pochodoval za houfem ženců, jejichž pochodovému tempu už nestačil, a sekat prostě musel.

V zimě nejen opravoval různé dřevěné nádoby, dokonce je i celé zhotovoval, stejně jako různé stoličky a dokázal vyrobit i celé kolo na vůz, kromě obručí. Jeho jediné nářadí byl poříz, dláto, sekera, pila, nůž a nebozez. Hlavní výrobní zařízení t. zv. „dědka“ si zhotovil také sám. Byla to jakási lavice, na které se sedělo obkročmo…

***