Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bzukáček chce poznat svět

20. 12. 2007

Nedá se nic dělat, opět se musím odvolat na knížku z mého nejútlejšího dětství. Zdá se, že  dětská slovesnost, předčítaná nám čtyřem sourozencům tátou, ve mně zanechala daleko větší stopu, než bych si kdy byla pomyslela. Tentokrát se moje vzpomínka pojí k dětskému leporelu s názvem „Bzukáček chce poznat svět“. Jak bylo zvykem v naší rodině, jeden verš z tohoto poetického dílka, se u nás zabydlel a při vhodných příležitostech byl tátou nebo mámou citován. Musím jen upřesnit, že Bzukáček byl komár a citát z knížky zněl „Bzukáček chce poznat svět, za chvíli má odletět. Moudré rady dává mu teď táta, slzičky si stírá máma zlatá“.

            Z uvedené citace je zřejmé, že vhodná příležitost pro použití tohoto výroku, se naskýtala zejména v dospívání nás dětí, kdy jsme se rozhlížely, jak vylétnout z rodného hnízda. Myslím, že nejvíce ze všech sourozenců se „zaječí úmysly“ projevovaly u mne. Už od středoškolských let jsem přicházela na chuť samostatnosti a velice mi přišla vhod možnost odstěhovat se na vysokoškolskou kolej do Prahy v souvislosti s mým nástupem na vysokou školu. A to jsem také naposledy slyšela, tentokrát opravdu dojaté rodiče, citovat na mou adresu Bzukáčka. Naposledy proto, protože jiná příležitost se jim už nenaskytla. Domů natrvalo jsem se totiž již nikdy nevrátila.   

            Ale historie se opakuje. Po více než dvaceti letech, těsně po Sametové revoluci, jsme s manželem doprovázeli naši dceru Andreu na vlak, který ji měl odvézt na několikaletou zkušenou, do pro nás tenkrát daleké ciziny. Při pohledu na vzdalující se rychlík se mi vybavil Bzukáček. Stejně jako mí rodiče jsem se neubránila dojetí a stejně jako jim, ani mně se už nenaskytla příležitost komářího synka si v souvislosti s dcerou připomenout. Domů se už totiž také nevrátila.

            Nyní jsem už babičkou dvou vnoučat, téměř tříleté Nelinky a pětiletého Adama. V předloňském létě jsme s manželem vzali Adama prvně sebou k moři do Bulharska. Letadlo letělo v pět hodin ráno. Očekávala jsem, že Adama prvotní nadšení při velice brzkém vstávání někdy kolem třetí hodiny ranní, přejde. Při příjezdu autem na sídliště Prosek, kde rodina mé dcery bydlí a kde jsme si měli vnuka převzít, se mi naskytl neočekávaný obrázek. V jediném osvětleném okně obrovského paneláku nás vyhlížel náš malý, zcela čilý Adam a nadšeně nám mával. Cestou na letiště se mě křečovitě držel za ruku v očekávání nezvyklých dobrodružství a mě najednou zase navštívil Bzukáček. Vzadu v autě byla tma a tak nikdo neviděl mé slzy.

            Andreo neboj se, ještě chvíli to bude trvat, než Adam vyletí z domova naposledy. Ale z vlastní zkušenosti vím, že to uteče překvapivě rychle a ten den nastane. Strach z toho okamžiku však mít nemusíš. Zapomněla jsem totiž upozornit, že Bzukáček v leporelu z mých dětských let se sice natrvalo už domů nevrátil, ale svou komáří rodinu nikdy zcela neopustil.

            A tak i já se stále znovu vracím domů, teď už bohužel jen ke své mámě, naše dcera se vrací k nám a zrovna tak svou rodinu zaručeně nikdy zcela neopustí ani Adam.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Leporelo

(Miro, 27. 11. 2017 11:17)

Může mi někdo poslat text? Díky!!!

Bzukáček chce poznat svět

(Daniela, 1. 8. 2011 18:39)

Bzukáček bylo v dětství rovněž mé oblíbené leporelo, již léta ho sháním. Nemá někdo? Děkuji