Marcela-Matějková-story

Doprovázím svého pětiletého vnoučka do školky. Cestou si povídáme o všem možném  a já mám v duši pocit báječného souznění s tím malým človíčkem. V tom se mě Adam tichoučce ptá: Babi, můžu Ti něco pošeptat? Chce mi sdělit, že jsem jeho milovaná babička, napadá mě a jihnu v očekávání. V tom už mi  Adam procítěně  šeptá: Babi, koupíš mi autíčko?

Měla bych se cítit podvedená, ale necítím se tak. Adam mi totiž s odzbrojující dětskou logikou jako protihodnotu nabízí, že mu za autíčko nebudu muset vracet obrázek, který mi nedávno věnoval pro štěstí. No uznejte, kdo by  tak  veskrze nezištnému argumentu odolal!