Jdi na obsah Jdi na menu
 


Charlotta Picková, narozena v Budapešti

25. 4. 2020

Charlotta Picková, narozena v Budapešti (1893 – 1968)

Paní Pickovou jsem osobně poznala ve svých sedmi letech.

Jely jsme s mámou a se sestrou Dandou vlakem do Prahy na pohřeb pradědečka a pak jsme šly spát k rodině tátova kamaráda Honzy. Strejdu Honzu a jeho manželku Natašu jsem už znala, jezdili k nám často na návštěvu, protože táta s Honzou chodil od první třídy do školy a pořád byli nejlepší kamarádi. To se mi moc líbilo a přemýšlela jsem, která známá holka by mohla být moje kamarádka na celý život, ale ani jedna se mi nezdála na něco takového dost dobrá, každá už mě někdy něčím naštvala. 

Věděla jsem, že Pickovi bydlí přímo u Vltavy. Taky jsem věděla, že s nimi bydlí Honzovi rodiče a na ty jsem byla zvědavá, ovšem nejvíc na Frau Pik. Babička všenorská totiž vždycky říkala: „Jó, Frau Pik, to bylo samé kafíčko v kavárnách s ostatníma židovkama a k večeři pak byl Butterbrot.“ Oni se totiž rodiče Honzy a rodiče našeho táty už za první republiky dobře znali, bydleli ve stejném domě v Praze na Smíchově.

Ovšem taky babička říkala: „Tenkrát jsem ji to její courání po kavárnách v duchu vyčítala, ale teď, když vím, jak se uměla za války ohánět, ji vlastně musím obdivovat.“

Byla jsem tedy na Frau Pik moc zvědavá. Jak může vypadat paní, která každý den chodí do kavárny? Vždyť naše máma do žádné kavárny nechodí, ona u nás v Cerekvici ani žádná není. Ani naši bábu, ani babičku všenorskou, jsem si v kavárně u kafíčka s židovkama neuměla představit. „Jak vlastně židovky vypadají,“ ptala jsem se mámy a ona říkala, že normálně. Strejda Honza Pik je sice taky žid, ale ten se mi moc líbí, má černé vlasy i oči a černý knír a je s ním děsná legrace. Jestli chodí do kavárny nevím. Teď jsem měla poznat záhadnou Frau Pik ve skutečnosti.

Pohřeb byl v síni, která se jmenuje krematorium a nejzvláštnější na tom pohřbu bylo, že teta Malča chtěla pořád skákat na rakev a hrozně při tom kvílela. Po pohřbu jsme s mámou a Dandou jely tramvají k Pickům. Na dveřích byla kovová cedulka, hned jsem Dandě nahlas přečetla: Ing. Hugo Pick. Tak se jmenuje tatínek Honzy, poučila nás máma, ale nečte se to Pick, ale Pik. Otevřít nám přišel strejda Honza a jako vždycky mně a Dandě řekl: „Ahojky, ahojky, uličnice“. Rozesmál nás a já jsem aspoň už nemusela myslet na tetu Malču a na tu rakev. Máma to u Picků už znala, ale mě a Dandu strejda Honza provedl po celém bytě. Na jedné straně chodby byly tři pokoje a ze všech bylo vidět na Vltavu a Dětský ostrov. Honza nás vzal do dvou z nich a řekl, že ve třetím bydlí jeho rodiče, a že nás představí při večeři, teď prý odpočívají. Frau Pik asi dnes nešla do kavárny, pomyslela jsem si.

Odpoledne rychle uteklo, teta Nataša prostřela v kuchyni a najednou přišli – nejdříve starý pán s úplně holou hlavou a za chvíli za ním strašně krásná paní s bílými nakadeřenými vlasy. Byla jsem jako u vytržení a pozdravila jsem ji tak, jak o ní mluvila babička: „Dobrý večer, Frau Pik,“ ona mě pohladila po hlavě a opravila mě: „Říkej mi paní Piková. I když jsem se narodila a žila až do svatby v Maďarsku, pak v Československu, za války v Turecku a v Palestýně, tak teď už jsem úplně normální Češka, vždyť můj Hugo je přece rodilý Čech. Snažím se mluvit co nejlépe česky a poslouchám v rádiu jazykový koutek, abych se ještě zdokonalila. S tvojí babičkou ale vždycky mluvíme německy.“

Po večeři jsme s Dandou dostaly čaj a směly jsme ještě zůstat vzhůru. Dospělí si dali víno a při tom si povídali a my dvě jsme špicovaly uši, aby nám nic z hovoru neuteklo. Ze školy vím, že za války Němci židy zabíjeli a naši se o tom doma taky bavili. Táta nám říkal, že Pickovi odešli do Turecka, dokud to ještě Němci povolovali a Honza si u táty schoval housle. Pak Honza bojoval za války v anglické a později v americké armádě a po válce si pro housle přišel. Tak se nejlepší kamarádi zase sešli, oddechla jsem si.

Teď si dospělí zase o válce povídali. Strejda Honza si postěžoval: „Nemyslete si, že my židi jsme měli v západní armádě pozici jednoduchou, ty antisemické předsudky tam byly taky a ne malé. Ale já jsem věděl, že chci bojovat proti Němcům a hned jak mi bylo dvacet, jsem narukoval. I rodiče měli existenci docela složitou, v Turecku se přežít dalo, tatínek tam měl dobrou práci, ale v Palestině byl pro ně život těžší. Maminka se snažila vypomoct, jak jen to šlo. Myla v hotelu černé nádobí.“ Nebylo mi jasné, co je černé nádobí, zeptala jsem se tedy paní Pikové. „Představ si obrovské napečené hrnce a kastroly, nejdříve se myly sklenice, pak příbory a nakonec v té špinavé vodě černé nádobí. A to jsem myla já ještě s jednou židovkou, která utekla z Rumunska. Dodnes si spolu píšeme.“ Zeptala jsem se, kde teď ta židovka žije. „Zůstala v Palestině, dnes je to židovský stát Izrael. Nejdříve byla v kibucu, ale pak se vdala a s manželem se přestěhovali do Haify. Mají velkou rodinu a moc dobře se jim daří.“

Dospělí si pořád povídali, ale Danda usnula u stolu, tak nás máma vypakovala spát. Měla jsem velkou radost, že jsme si tak hezky popovídali, ale teď už jsem usínala v pokojíčku, kde prý dříve spávala služka. Ale ještě jsem si připomněla krásnou paní Pikovou, její nakadeřené vlasy a její zlaté prstýnky na rukou. Nemá paní Piková něco společného s Pikovou dámou, o které tuhle mluvili v rádiu, napadlo mě. Asi jo, budu holkám vyprávět, že se znám s Pikovou dámou z rádia. Ještě jsem slyšela cinkání tramvají z ulice za domem a spokojeně jsem usnula.

Po roce 1948 začal tehdejší režim vystupovat nepřátelsky proti židům a znovu vyvolávat antisemické předsudky. V procesu s Rudolfem Slánským bylo ze 14 obviněných 11 označeno jako „židovského původu“. Tak jako mnoho židů si Honza změnil příjmení. Místo Pick se z něj stal méně židovsky znějící Picek. Přesto se jeho náboženská příslušnost neutajila a za vlády komunistů neměl coby novinář na růžích ustláno. Rodiče však neopustil a emigroval s rodinou do Švýcarska až po jejich smrti na konci šedesátých let. Své povídky vydal u Škvoreckých v nakladatelství ‘68 Publishers.

U nás v rodině se stalo slovo Butterbrot synonymem pro rychlou večeři. Jednoduchou, ale podávanou s noblesou Frau Pik.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář