Marcela-Matějková-story

Hilda Čiháková-Hojerová, (1909-2007)

Naše babička mokropeská, které jsme láskyplně říkali bába, věřila na léčivou sílu horského vzduchu a ultrafialového záření, proto s námi čtyřmi vnoučaty jezdila vždycky v srpnu do své chalupy v Jizerských horách.

Jedno léto, někdy na konci padesátých let, přijala pozvání báby k pobytu na  chalupě paní Hilda. Nikdy předtím jsme ji my děti neviděly, ani jsme nemohly, protože se nedávno vrátila z vězení, do kterého byla uvržena na dlouhých osm let za protikomunistickou činnost. Babička ji pozvala, aby se u nás zotavila po prodělaných útrapách v socialistických kriminálech. Je pravda, že paní Hilda k nám přijela vyhublá a pobledlá, ale kdo by si myslel, že to byla dlouhým vězněním zlomená osoba, moc by se mýlil.

Přijela společenská paní, která si nás děti okamžitě získala svým šarmem, smyslem pro humor, ale hlavně výrazným sklonem k mystice, který se u ní objevil, jak nám sama řekla, za pobytu ve vězení. Paní Hilda nám vyprávěla historky o vyvolávání duchů, kterému se věnovala s ostatními spoluvězeňkyněmi, o ohnivé kouli, která údajně létala po chodbách bohosudovského vězení vždy před příchodem obávané bachařky, o návštěvách ze záhrobí v jejich cele. Ale nejen o tom, také jsme od ní slyšeli o mimořádné solidaritě a nezištném přátelství mezi politickými vězeňkyněmi, které se dělily o sporadicky povolené balíčky z domova a společně se radovaly ze zpráv o úspěších dětí, od kterých byly odtrženy.

Hilda byla před únorem 1948 vedoucí skautské dívčí družiny, a proto vymýšlela pro nás děti  po vzoru skautských prázdninových osad program. Společenské hry, napínavé honby za pokladem a táboráky s programem, který jsme pod vedením Hildy zajišťovaly my děti. Na přípravě programu jsme se podílely se zaujetím a nadšením a naše táboráky se staly zanedlouho vyhledávaným lákadlem pro lidi ze širokého okolí.

Nejvíce ale vzpomínám na hru na pěstování pevné vůle, kterou Hilda pro nás  zorganizovala. To bylo tak: Já jsem byla vybrána, abych se snažila uhodnout slovo, na kterém se ostatní děti domluvily. Samozřejmě jsem se při tom měla pekelně soustředit, což jsem taky s poctivostí sobě vlastní činila. Když už jsem uhodla tři slova za sebou, začala jsem na sebe být náležitě hrdá. Potom jsme se vyměnili, ale nikdo z ostatních nic neuhodl. Několik dní jsem žila v domnění, že mám výjimečně pevnou vůli a chystala jsem se ji dále rozvíjet.

Za tmy jsem šla sama do sklepa naší chalupy, kam bych nikdy dříve nevstoupila. Pak jsem usoudila, že to je ještě málo a že je nutno podrobit moji vůli nějaké daleko těžší zkoušce a tím ji ještě více upevnit. Vymýšlela jsem něco pro mne hodně obtížného. Až jsem na to přišla. Půjdu v noci sama úzkým lesním průsmykem přes horský hřeben do obce Karlov, vzdálené od naší chalupy asi čtyři kilometry. Zkrátka a dobře, pěstování pevné vůle jsem propadla až po uši a byla jsem schopna pro ještě větší úspěchy v této oblasti udělat vše.

Když babička, Hilda a ostatní dospělí zjistili, kam se v noci chystám, nezbylo jim nic jiného, než zasáhnout. A tak jsem se dozvěděla pravdu, která byla pro mne velkým zklamáním. Hra spočívala v tom, že jakékoliv slovo vybraný jedinec při hádání označí, bude přijato jako ono domluvené. Nějaký ten den mě tak prozaické rozuzlení celé události mrzelo, ale pak jsem se tomu srdečně zasmála společně s ostatními.

Když po téměř třech týdnech od nás Hilda odjížděla, šla ji dolů na nádraží vzdálené tři kilometry vyprovodit celá tlupa dětí a to nejen z naší chalupy, ale i od sousedů. Poctivě jsme se střídaly ve vezení dvoukoláku s Hildiným kufrem po kamenité horské silničce, považovaly jsme za čest pomoci naší dospělé přítelkyni. 

Část tiskové zprávy z Pražského Hradu ze dne 28. 10. 2006:

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka Matyldě Čihákové za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv.

Paní Matylda Čiháková byla za nacistické okupace aktivní účastnicí odboje a za své hrdinství obdržela v roce 1947 vysoké vojenské vyznamenání. V roce 1948 byla komunistickým režimem odsouzena k 25 letům žaláře. Po 8 letech věznění byla propuštěna a později rehabilitována. Dlouhá léta je veřejně činná v organizacích příslušníků II. a III. odboje, a přestože letos oslaví 97 let, je stále příkladem mimořádné občanské aktivity a angažovanosti.

Hildo, díky za hru na pěstování pevné vůle, myslím, že za ni mnohému ve svém životě vděčím.“