Listopad 1964
Písemka z matiky byla na druhé mocniny a odmocniny zpaměti. Bylo to docela lehké, vlastně opakování z devítky. O přestávce jsme si to s Evou porovnaly a máme to stejné, tak snad to máme dobře a dostaneme obě jedničku.
V češtině jsme opakovali Jana Nerudu, konkrétně Povídky malostranské. Doma jsme si měli každý jednu přečíst a češtinář Havel nás z toho dnes zkoušel. Já jsem četla všechny povídky, ale když mě Havel vyvolal, mluvila jsem o té pro mne z nejsmutnějších, Jak si pan Vorel zakouřil pěnovku. Když jsem o obsahu povídky vyprávěla u tabule, bylo mi docela smutno. Pan Vorel se nakonec oběsil, sousedi ho nepřijali za svého. Já vždycky lituji každého, když ho někdo třeba ponižuje, nebo mu jinak ubližuje. Dostala jsem jedničku.
Eva si vybrala povídku Přivedla žebráka na mizinu, ta je taky smutná. Havel ji ale nevyvolal.
Odpoledne jsme šly s Evou bruslit na zimák. Bála jsem se, aby tam nebyl Pepík. Krásně zase hráli, hlavně písničky od Beatles. Chvíli jsme bruslily s Evou samy, ale najednou Eva uviděla Pepíka. Bylo mi hloupé dělat, že ho nevidím, tak jsme se k němu přidaly. Řekla jsem mu, že jsem se ve středu musela učit a proto jsem k želmo nepřišla. Pak jsme jezdili všichni tři společně a ukázalo se, že Pepík je docela fajn kluk. Dohodli jsme se, že půjdeme všichni tři společně bruslit zase v sobotu večer.
Před spaním jsem dočetla knížku Nedovol mi odejít od Dymphny Cusack, kterou mi půjčila Eva. Ve škole jsem byla smutná kvůli panu Vorlovi a teď zase kvůli hlavní hrdince téhle knížky. Hlavní hrdinka totiž umřela na tuberkulózu. A to ji Bart tak miloval! Nemohla jsem pak dlouho usnout.
