Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prolog volně podle Jaroslava Žáka.

3. 6. 2017

Spisovatel Jaroslav Žák v jedné ze svých knih ze studentského prostředí definuje, jak nás formuje střední škola. Ti, kdo na ní nejdou, tak při práci na poli nebo v továrně, když se zastaví a otřou si orosené čelo, nemají sil, aby si pod ním vymýšleli drobné lumpárny k obveselení kolegů. A ti, kteří po střední odejdou na vysokou, už nezmoudří, uvíznou v labyrintu vědomostí a starostí, ze strachu o budoucí karieru nahrbí hřbet. Začal život.

My jsme sice absolvovali SVVŠ, ale v šedesátých letech z ní gymnasiální duch ještě nevyvanul. Tam se z nás stali vzdělanci, tam jsme zažili ta krásná léta prvních lásek, prvních vykouřených cigaret, probděných nocí nad knihou či na prvním flámu. Uzavřeli jsme přátelství na celý život, a při setkání po létech, je to jako včera. Pokračujeme v hovoru, který nikdy nekončí.

Někdy však přece.

A tak Marcela, když na facebooku potkala Sváťu, dceru své předčasně zemřelé spolužačky Evy Trnkové, začala psát krátké vzpomínky, aby Svátě připomněla maminku tak, jak o ní nikdo z rodiny nevyprávěl.

Začal vznikat fiktivní deník studentky SVVŠ Na Skřivánku, Tak jsme spolu seděly. Je pravda, že ve škole byli i kluci a Marcela na ně dost vzpomíná, ale holčičí svět jí v té době byl přeci jen bližší a hlavně seděla s Evou T. Proto to ypsilon.

Možná si něco pamatujete lépe, možná jinak, datace také nemusí sedět, ale to není důležité. Důležité je to hezké, co jste společně prožili.

Marcela bude ráda, když své vzpomínky napíšete do komentáře u jednotlivých příspěvků. Nemusí navazovat na příspěvek obsahem, pouze se tak zařadí do sledu událostí v deníku. S literární formou si hlavu nelamte, proto je to deník, ten snese všechno. Stačí, že vám připomene těch Sweet Little Sixteen.

Jaroslav Slávek Křemešnický