Marcela-Matějková-story

5.6. 1967

Mám to za sebou, chvála bohu! Dneska maturovala i Jana Nýznerová a Filip, všichni z němčiny a všichni se taky budeme pokoušet o přijetí na VŠE. Dopadla jsem docela dobře, z matiky mám sice za tři, ale češtinu, němčinu a ruštinu za dvě. Jana má všechno za dvě, Filip snad něco za jedna, to přesně nevím. Když to všechno skončilo, vyrazili jsme my tři ekonomové, jak nám teď ve třídě říkají, do bistra vedle Domu služeb, tam jsme si dali dvakrát Činzáno a rozešli jsme se. Uvidíme se zase až příští týden na pomaturitním srazu v Žernosecké vinárně. Jana pak bude chodit k nám, táta nás bude školit v mezinárodním politickém dění coby přípravu na přijímačky na vejšku. Budou nás tam zkoušet i z všeobecného přehledu.

Když jsem se rozloučila s Filipem a s Janou, měla jsem sraz s bábou, která mě pozvala na oběd do Paláce. Daly jsme si obě polévku s játrovými knedlíčky, smažený řízek s bramborama a ořechový dort se šlehačkou. K pití Kofolu, to už teď není žádná novinka a mají ji skoro všude. Ráda bych někdy ochutnala pravou Coca-colu, ale tu tady nikde nemají. Kofola je jí prý trochu podobná, tak někdy to snad budu moct posoudit. U tety ve Vídni?

S bábou byl ten oběd moc fajn, nejen jídlo, ale vůbec jsme si dobře rozuměly. Bába byla u nás celý týden, kdy jsem se učila na maturitu a vařila mi všechna moje oblíbená jídla. Dneska jsme šly na slavnostní oběd při příležitosti ukončení SVVŠ. S bábou jsem měla řadu problémů v minulých třech letech, pořád měla strach, abych se nezkazila a kdykoliv u nás byla, zakazovala mi kamkoliv chodit. To máma s tátou pro mě měli víc pochopení. Teď se mi zdá, že i bába se uklidnila, v srpnu mi bude osmnáct, tak snad mě bude už brát jako dospělou.