Marcela-Matějková-story

Září 1966

Eva Petrová jela s maminkou na sobotu a neděli do Prahy a pozvaly mě sebou. Bylo to moc fajn, bylo krásně, v sobotu odpoledne jsme se prošly Malou Stranou a přes Karlův most na Hradčany. Přespaly jsme u jejich známých a v neděli nás maminka Evy pozvala na oběd do Klášterní vinárny na Národní třídě. To bylo na celém zájezdu to nejlepší! Klášterní vinárna je první skutečná vinárna, kde jsem byla. S našima chodíme jen někdy v Ústí na oběd do hotelu Palace, ale to je normální restaurace. Ale Klášterní vinárna je celá obložená tmavým dřevem, nábytek je taky tmavý, dřevěný. Opěradla židlí jsou vysoká, jako opravdu někde v klášteře, i okna jsou taková klášterní. Jsou sestavená z malých zalisovaných okének, takže i ve dne tam musí svítit lustry. Ty jsou velké a v každém je spousta žárovek.

Maminka Evy Petrové řekla, že si můžeme dát každá, co chceme. S Evou jsme si daly hovězí vývar s játrovými knedlíčky a smažené žampiony s tatarkou a s hranolky. Maminka si dala šneky na česneku a malé pivo. Nám doporučila limonádu, která se jmenuje Kofola, ještě nikdy jsem ji nepila. Je to prý úplně nové a vyrábí se to teprve krátkou dobu. Byla jsem zvyklá na limonády sladké, ale tohle bylo takové hořkosladké. Nejdříve mi to moc nechutnalo, ale nakonec jsme si obě s Evou ještě jednu Kofolu daly.

Večer jsem našim doma všechno vyprávěla, oni Klášterní vinárnu znají už z První republiky. Prý tam chodili herci a herečky, čemuž se tedy vůbec nedivím!