Jdi na obsah Jdi na menu
 


Petrkov – když zámek ožije

image001.jpg

K mé velké radosti nám přišla pozvánka od Humpolecké kulturní zóny 8smička na návštěvu rodného domu Bohuslava Reynka v Petrkově. Prohlídka s grafickým workshopem pro dospělé a rodinnou dílnou pro děti byla stanovena na 28. 9. 2019 při příležitosti výročí úmrtí tohoto významného umělce.

S osobností a dílem grafika, překladatele a básníka Bohuslava Reynka jsem se prvně setkala v roce 2014, kdy jsem ve Valdštějnské jízdárně navštívila výstavu jeho celoživotního díla. Zaujaly mě tehdy jeho katolicky orientované grafiky, obdivovala jsem obrovskou bibli ilustrovanou více než stovkou Reynkových grafik. Oslovily mě ale také životní osudy nejen samotného Reynka, ale i jeho manželky a synů. Osudy, které byly tak podobné řadě dalších českých osobností rozervaného dvacátého století.

Jak asi vypadá dnes původně majestátní statek z 18. století v Petrkově, kde se v roce 1892 narodil jediný syn statkáře Bohuslav, který zběhl ze zemědělských studií na Pražské technice? Syn, který měl převzít statek, ale raději se od mládí věnoval malování, grafice, ilustrování, psaní a překládání z němčiny a z francouzštiny. Syn, který si navíc po svatbě v Grenoblu v roce 1926 přivedl do Petrkova francouzskou manželku, básnířku Suzanne Renaudovou. Manželé žili i se svými syny Jiřím a Danielem střídavě v Grenoblu a v Petrkově. Na rodinném statku se nakonec trvale usadili v roce 1936 po smrti Reynkova otce.

Intelektuálně založená Suzanne budila svým zjevem a vystupováním ve venkovském prostředí pozornost a cítila se tu osamělá.  Bohuslav měl sice venkov rád, ale statek spravoval jen vlažně. Oba manželé se raději věnovali tomu, co jim bylo bližší, Bohuslav překládal práce své ženy do češtiny a ona zase práce jeho do francouzštiny.

Suzanne musela být později po roce 1948, po zestátnění statku komunisty, osamocena v promrzlém statku na Vysočině s nemluvným, podivínským a zcela zlomeným manželem, který se stal zemědělským dělníkem. Proč tam zůstávala, proč nesebrala syny a nevrátila se do Francie? Zřejmě byl její osud nedělitelně spjatý s mimořádnou osobností Bohumila Reynka, odpovídám sama sobě. A taky tenkrát nebyla možnost do Francie vycestovat, uvědomuji si.  Ano, Suzanne se stala vězněm v budově, kterou jí v dopisech před svatbou Bohumil líčil jako zámeček. Ve statku, který už jim nepatřil a kde většinu prostor zabíral Státní statek. V zapadlém Petrkově, kde socialistický stát povolil jejím nadaným synům živit se pouze jako řidič nákladního auta a krmič vepřů.

Umiňovala jsem si: Jednou se do Petrkova musíme jet podívat! Stále k tomu nedocházelo, až letos v září se návštěva uskutečnila.

Do Petrkova jsem jela s očekáváním, ale také s obavami. Viděla jsem snímky Bohuslava Reynka, kterak v zašlé kuchyni v Petrkově u kamen vytváří své grafiky a kde v bídném prostředí přijímá mladé umělce, kteří na něj v uvolněné atmosféře šedesátých let začali obracet svou pozornost.

Četla jsem také vyjádření Jana Zrzavého: „V Petrkově u Havlíčkova Brodu žije v rodném svém domě básník a malíř Bohuslav Reynek. Byl to kdysi krásný a velký selský dvůr, dnes je to smutná zřícenina, dvůr plný bahna a močůvky, drolících se zdí, vetché střechy, rozpadávající se okna. Státní statek. Po zabrání majetku mu zbylo jen stádo ovcí, jejichž pasením se živil. Nyní dožívá svůj život v tomto bědném zbytku domova, v chudobě, meditaci a modlitbách, a ryje své vidiny do měděných destiček a veršů.“

image002.jpg  image003.jpg  image004.jpg

Teď ten zámeček rodiny Reynků vidím a nejen zvenku, ale i zevnitř. Na uklizeném dvoře nás vítají zahradní lehátka s plátnem představujícím českou vlajku. Jakmile vstoupíme do rozlehlého patrového stavení a projdeme dozadu do romantické zahrady, je mi jasné, že od doby, kdy Jan Zrzavý navštívil Petrkov, je vše jinak. Vítá nás Reynkova vnučka Veronika. Je hezká a má příjemný projev. Zve nás na prohlídku zahrady, nemáme opominout malý domek na jejím konci, kde její dědeček psal své verše. K dispozici je nám celé patro, v přízemí je soukromá zóna. Z okna nahoře k nám zaznívají tóny klavíru, tak tomu bylo za dob babičky Suzanne. Ona nahoře hrála na klavír a zbytek rodiny poslouchal na zahradě pod jabloněmi s červenými jablky. Tu zahradu ostatně měla Suzanne z celého statku nejraději.

image005.jpg  image006.jpg

Mám povznášející pocit. Nebylo vše v životě Reynků jen smutné a beznadějné. Suzanne prý sice trpěla pocitem, že zde promarnila svůj život, ale začínám věřit tomu, že snad nastaly i chvíle vzájemného porozumění. Ano, tomu chci věřit!

O současné zahradě by se mnohý zahrádkář vyjádřil, že je zanedbaná. Podle mého názoru je poetická svým zvláštním neupraveným půvabem. Původně byla zřejmě dobře založena. Dnes jsou už ovocné, listnaté i jehličnaté stromy přerostlé a tvoří zvláštní tajuplný celek. Jejich koruny se nahoře přímo v oblacích, vzájemně dotýkají. Trávu mezi nimi občas někdo projede sekačkou, ale žádný golfový pažit nečekejte. Jak já bych takovou zahradu chtěla! Ale neuměla bych ji vytvořit, na to musí být talent. Škoda!

image007.jpg   image008.jpg

Účastníci dnešního odpoledne se bez jakýchkoliv skrupulí procházejí zahradou s kelímkem melty s mlékem, oblíbeným nápojem Bohuslava Reynka. Ve druhé ruce třímáme kus báječného bochánku z domovské cukrárny 8smičky. Nebojíme se, že šlápneme na nějakou vzácnou rostlinu, vše je zde povoleno. Nakoukneme i do malého domku na konci zahrady, kam se vejde jen lůžko a stůl se židlí a vracíme se pod okna majestátně působícího domu.

  image009.jpg image010.jpg image011.jpg

Po širokém dřevěném schodišti vystoupáme na rozlehlou chodbu s podlahou ze širokých fošen a míříme rovnou do modrého pokoje. Opravdu, je modrý, vymalovaný úplně stejně jako pokoj mé prababičky, kterému se kdysi říkalo salon…

image012.jpg image013.jpg image014.jpg

Zde je ovšem na rozdíl od salonu mých předků malebný nepořádek. Stejně jako v zahradě, panuje zde romantika, genius loci umělecky založených lidí. Bílá kachlová kamna, klavír, stolky, křesla, almary. Vše pokryto starými texty, porcelánem, knihami i předměty denní potřeby. Modrý pokoj působí dojmem, že odsud někdo musel narychlo odejít. Ano, paní Suzanne zemřela v roce 1964, do rodné Francie se už nikdy nepodívala. Od té doby její manžel zřejmě obýval jen kuchyň, tak jak ho známe ze zachovaných snímků.

***

Oba synové zdědili po rodičích umělecké nadání a široké vzdělání dosáhli vlastním celoživotním studiem. Daniel se stal fotografem, jeho bratr Jiří je známý především svými překlady francouzské literatury.

Bohumil Reynek, jedna z nejvýraznějších osobností české katolické kultury, umírá v roce 1971, oba jeho synové v roce 2014, všichni žili až do smrti v rodném statku v Petrkově.

Dílo manželů Reynkových i obou jejich synů bylo rehabilitováno teprve po roce 1989.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář