Jdi na obsah Jdi na menu
 


GRANADA

5. 6. 2011

Po odpočinku se těšíme na dnešní, na program bohatý den.

Míříme do GRANADY, střediska stejnojmenné provincie a historického hlavního města středověkého Granadského království. Město leží v údolí se zasněženými vrcholky Sierra Nevady v pozadí. Symbolem Granady je dodnes granátové jablko, které se od doby katolických králů objevuje na znaku i na vlajce města. Na kopcovitých terasách na okraji Granady se rozkládá palácový komplex maurských staveb a pevností maurských panovníků Granady. Traduje se, že když Granadu v roce 1492 opouštěl poslední maurský panovník Boabdil a naposledy se za ní ohlédl, plakal. Nedivím se mu a nedivím se ani katolickým králům Isabelle a Ferdinandovi, kterým Maur Boabdill město musel odevzdat, že si ho zvolili za místo posledního odpočinku. Tohle město je skutečně nádherné, podle mého soudu snad nejkrásnější ze všech měst Andalusie, které jsme navštívili. 

Naše výprava nejprve zamířila ke katedrále, do které někteří z nás nešli, mezi nimi i my dva se Slávkem. Raději jsme vstřebávali atmosféru města v okolních uličkách. Tam jsem byla trochu zklamána, podle některých průvodců by se měl v okolí katedrály konat trh se zajímavými rukodělnými výrobky, ničeho takového jsme se ale nedočkali. Všude v úzkých starobylých uličkách se nabízelo typické turistické zboží, které jsme znali již ze všech ostatních andaluských měst. Co mě ale opravdu zaujalo, to byl obchod s kořením, nakládanými olivami, houbami a dalším podobným sortimentem. Naše oči se kochaly pohledem nad tou krásou, nos nasával vůni a sliny se sbíhaly, opravdu nikterak nepřeháním.

Ale to už jdeme na místo srazu s naší skupinou a za chvíli procházíme úzkými a točitými uličkami muslimské čtvrti Albayzín, opravdovým světem islámu.  Kolem sebe vidíme malé obchůdky Maročanů a dalších muslimů, kteří se po staletích do Španělska postupně vracejí.  Pokračujeme dál a ve vedlejší velice pokojné ulici se nám otevírá úplně jiný svět. Jsou tu majestátní vily za vysokými bílými zdmi, všude barevné květiny a keře. Poté co vystoupáme na vrchol Albayzínu, naskytne se nám z vyhlídky Mirador San Nicolas báječný pohled dolů na město, ale hlavně na protějším kopci stojící Alhambru.  Uděláme nezbytné fotografie, projdeme se mezi prodavači šperků, přičemž se mísíme mezi místními bohémy. Ale to už nás průvodkyně Martina žene z kopce dolů, vstupenky do Alhambry máme zajištěny na 17. hodinu.

Prohlídku začínáme v pevnosti Palacios Nazaries; tuhle nádheru začali už od 9. století budovat maurští vládci Granady. Obdivujeme se i dalším palácům, Síni velvyslanců s nádherným cedrovým stropem i Lvímu nádvoří s kašnou s 12 mramorovými lvy. Z vrcholu věže Torre de la Vela se ještě díváme zpět na Albaycín, na čtvrť Sacromonte s tančírnami flamenca v domech vytesaných do skal, ještě dál vidíme pohoří Sierra Nevada.

K východu z Alhambry jdeme krásnými zahradami, kde obdivuji růže i ostatní různobarevnou květenu. Pak už jen zpět k autobusu a do hotelu.  Musím poznamenat, že na mnoha místech Alhambry jsme měli možnost shlédnout arabský nápis „Není vítěze kromě Alláha“. Nápis z dnešního hlediska znepokojující!

 

Náhledy fotografií ze složky 6 Granada

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář