Marcela-Matějková-story

3. 6. 2011

Na dnešní den se mimořádně těšíme. Na programu je horské městečko RONDA, slíbenu máme jednu z krásných „bílých vesnic“  GAUCÍN a potom GIBRALTAR .

Odbočujeme z dálnice do vnitrozemí a projíždíme pohořím Sierra de Ronda do městečka Ronda. Silnice je samá zatáčka, kolem nás olivové lány, ale také řada větrných elektráren. Pak už se před námi týčí bílá hradba domů města Rondy, které je rozděleno téměř 100 m hlubokým kaňonem řeky Tajo na staré a nové město. Parkujeme v novém městě, ale už tady se mi to moc líbí.  Všechny domy jsou bílé, působí to tu útulně, v Rondě bych mohla strávit třeba celý týden. A co teprve staré město, to je romantika! My se Slávkem vynecháváme prohlídku býčí arény z 18. století, jedné z nejstarších ve Španělsku a procházíme hlavní ulicí staré části na Plaza de la Ciudad, kde stojí katedrála Santa Maria la Mayor, postavená samozřejmě, jak jinak, na místě maurské mešity.

Gaucín nebyl původně na programu, ale naše průvodkyně Martina přemluvila řidiče autobusu a ten nás do této typické „bílé vesnice“ horskými silničkami odvezl. Byla to od něj laskavost, protože podle plánu by cesta na Gibraltar vedla po dálnici. Stačilo jen na ní z hor sjet.

Pro nejjižnější část Andalusie jsou tzv. bílé vesnice (pueblos biancos) typické. Jednou z nich je Gaucín. Zdi domů jsou bílé, střechy červené a každé volné místečko v okolí domků je zaplněno květináči s květinami. Některé květináče jsou obyčejné vypalované, jiné z typické španělské keramiky, některé obrovské, jiné menší, ale ve všech to kvete jakoby samo, až člověk závidí. Tohle na zahradě na Vysočině nevypěstujete! A samozřejmě, zase nápisy vyvedené z keramických dlaždiček. Upoutávka na vesnici samu vč. mapičky okolí, na obchod s uměleckými předměty, na prodejnu textilu i na jiné obchůdky, to vše z pestrobarevné keramiky. Je to krásné, je to romantické a moc se nám tu líbí. Dokonce klimatické podmínky jsou příjemnější, než v minulých dnech.  Protože jsme v horách, není tu vedro, příjemných 25°C nám vyhovuje.

Ještě perlička. Jen jsme vjeli do Gaucínu a zastavili před místní hospodou, uviděli jsme na farmářském autě fenku Jack Russell teriéra, téměř k nerozeznání od naší Mimi. Jen mě mrzelo, že je na korbě přivázaná provazem, přece ji měl páneček vzít do hospůdky sebou, nebo to ve farmářských kruzích není zvykem?

Poslední pohled na sluncem ozářené bílé domky Gaucínu a ujíždíme směrem k Gibraltaru. Moc se na The Rock - „skálu“ na samém jihu Pyrenejského ostrova těším. Líbí se mi představa, že tady v nejjižnějším místě Evropy se nachází kus britského území. Před vjezdem do města musíme vystoupit i se zavazadly z autobusu a projít celní kontrolou. Autobus je prohledán nejprve španělskými a pak britskými celníky, obchod s drogami je nutno hlídat, přesto je zde stále enormně vysoký. Není divu, vždyť na rozloze 6,5 km² je hustota obyvatel všech možných národností 4 200 lidí na km². Kolem nás procházejí anglicky mluvící dívky v plavkách a k průchodu celním prostorem jim stačí mávnout průkazkou. Z toho je zřejmé, že se jedná o obyvatelky Gibraltaru, které se byly koupat na španělské pláži hned vedle. Po odbavení vcházíme do samotného města, než si ho ovšem budeme moci prohlédnout, rozděluje nás průvodkyně Martina na skupinky po šesti do jednotlivých taxíků, které byly předem na stanovenou hodinu objednány. My jedeme nahoru na skálu s anglickým řidičem, který se nám představuje coby Charlie. Je to hodně komunikativní mladík a já i přes chabou znalost angličtiny lecčemus z jeho překotného výkladu rozumím. Dozvídáme se, že vápencová skála je vysoká přes 420 m, dole ve městě je mezinárodní letiště, které se kříží s hlavní městskou komunikací i to, že se Španělé území ztracené v roce 1704  pokoušeli několikrát v minulosti dobýt na Angličanech zpět, ale nikdy se jim to nepovedlo. Před lety proběhlo ve Španělsku referendum, zda nadále usilovat o získání území Gibraltaru. A hle, Španělé jsou z převážné většiny s daným stavem spokojeni. Zřejmě se jim líbí možnost kdykoliv si zajet na britské území, kde je možno platit gibraltarskými librami, britskými librami i eurem a nakupovat anglické zboží.

Jakmile dojedeme na skálu, vytahuje Charlie z kapsy rohlíky, ale i další dobroty a tak není divu, že v mžiku máme na střeše i na kapotě auta množství malých opiček, náležejících k druhu magot bezocasý. Tady nahoře na skále je to jediná kolonie opic v Evropě. Angličané si opičky velmi hýčkají, vždyť legenda praví, že Gibraltar bude britský do té doby, dokud zde tyto opice budou. Teď ovšem panují obavy, aby se malé, ochočené opičky nepřemnožily, enormní množství z nich má miminka, nebo je čekají. Když Charlie podal z okénka auta připravenou potravu, opice se na ni hned vrhly a o některé lepší kousky se popraly. To už ale přijížděly další taxíky a celá operace s potravinami se opakovala. Obyvatelky skály už své taxikáře dobře znaly a nadšeně je vítaly. Když jsme vystupovali, zažila jsem hrozný úlek; než jsem se nadála, seskočilo mi jedno mládě se střechy auta na hlavu. Jistě si každý dovede představit můj křik, který trval tak dlouho, než drzá opice skočila z mé hlavy do náruče Charlieho. 

Za zmínku určitě stojí prohlídka jeskyní ve skále, kterou jsme absolvovali. Konají se zde koncerty a taky módní přehlídky. Tu bych ráda v těch překrásných prostorách plných krápníků viděla!

Při cestě taxíkem dolů jsme se ještě od mnohomluvného Charlieho dozvěděli, že ekonomika je zde založena na turistice, obchodu a finančních službách, že je zde zaregistrováno víc firem z různých zemí světa, než je počet zdejších obyvatel.

Pak už zbývala před odjezdem jen pěší procházka po hlavní třídě - Main Street, která vede až ke špičce poloostrova. Odsud jsou vidět města na africké pevnině, mezi nimi je i Ceuta patřící ke Španělsku. Main Street působí skutečně britsky, jsou zde angličtí policajti, anglické obchodní domy, dokonce i anglické popelnice s nápisem City of Gibraltar. Že zde žije mnoho národností, bylo zřejmé z toho, že po ulicích se procházeli židé v jarmulkách, arabové a arabky v šátcích, okolo sebe jsme kromě angličtiny slyšeli portugalštinu, italštinu, francouzštinu a dokonce i ruštinu.

Dnešní den mě nezklamal, byl hodně náročný, ale stál zato.