Neděle, křepce po osmé
Sprcha mne probouzí a tvůrčím způsobem vymetám skříně a cpu do kufru mezi oblečení suvenýry. Snad se nic nerozbije, hlavně mám strach o víno, vedlejší škody, které by vyteklé madeirské nadělalo, si raději nepředstavuji.
V deset nasedáme do autobusu, ještě okružní cesta Funchalem, sbíráme z dalších hotelů spolucestující, projíždíme naposled tunely, mosty, otvírá se opět nezapomenutelný pohled na město a oceán.
Letiště, odbavení, nástup na palubu je pěší ale hlavně přesně na minutu. Čekáme ještě, až přistane speciál z Finska a pak jdeme na start. Madeirské souostroví zůstává pod námi. Dohadujeme se, zda doženeme tanker na cement, který jsme včera večer viděli odplouvat od sil před Câmara de Lobos, ale výhled občas zakryje mrak a tak se nám asi choval.
Zase ten zakrslý obtloustlý rohlík, ale šťavnatější se šunkou, přímo nás rozmazlují, pití přišlo po hodině ještě jednou a stevardi se řídili sloganem: Když nalejt, tak do rovna!
Zasněžené Alpy a najednou jdeme na přistání, malebné údolí Vltavy si nezadá s jinými krásami světa, nakláníme se a přes křídlo zahlédneme opuštěný domek pana poslance Ratha v Hostivici, i na Madeiru dorazila SMS, dosedáme na Ruzyni. Je 17:55, 20. května 2012.
Ještě se stavujeme v Dejvicích. Mimi běhá kolečko po bytě paní Maruš, vše nám chce ukázat, pak mi skáče do náruče a jedeme dál. Jsme doma.
Náhledy fotografií ze složky 8 neděle
