Marcela-Matějková-story

„Pojedeme rychlíkem do Bratislavy a odsud parníkem do Vídně, co byste tomu řekly?“ zeptal se dcery a vnučky dědeček.

Babička chystá garderobu, vždyť už za týden odjíždějí s manželem a s Dáďou na dovolenou. Ovšem tentokrát ne k Jadranu, jak bývalo v rodině zvykem, vždyť je válka a v roce 1940 už tradiční cesta na ostrov Krk nepřipadá v úvahu.

Následoval punč a cukroví, dědeček si zapálil doutník, pan Molhanec cigáro ve špičce ze slonové kosti a právě teď měl dědeček pocit, že nastala vhodná chvíle.

Máňa měla zase jednou důvod svého bývalého manžela chválit, do Národního divadla se s Dáďou těšily obě. Němci se už od března roztahovali v Praze a tohle byla skvělá příležitost připomenout si při hudbě Bedřicha Smetany sounáležitost ke svému národu.

Dědeček byl zjevně nervózní, nevěděl, jak se svým přáním pochodí. Jeho zkušenosti s manželkou nedávaly velkou naději na úspěch. Babička nejdříve zarytě mlčela a po určité době, která se dědečkovi zdála k nepřečkání dlouhá, procedila skrz zuby:

To je zvláštní, všechny si myslí, že nosím štěstí. Jsou přesvědčené, že jsem si uměla se životem poradit. Já jsem přitom sama s dítětem. Kdyby se naskytl někdo šikovný, hned bych si dala říct a taky bych se zase vdala.

Máňa se prvně vdávala v osmnácti letech natruc svým rodičům; chtěla být nezávislá. To se jí povedlo víc, než si sama přála.

O jednom snu, který se naplnil, ale život ho zase rozbil.

Máňa je z bohaté rodiny, on z nejchudší části obce, kde se odjakživa říká v Chaloupkách.

Venda je na svou fešnou manželku hrdý. Obchodnice v tak elegantním a nóbl obchodě, jako je jeho smíchovská drogerie s parfumerií, musí být stále upravená, na tom Václav trvá.

„Pane šéf, pomalu se chystejte na to, že tenhle krám dřív nebo pozdějc zabereme. Tak s tím počítejte, vykořisťovatele nebudem podporovat, to tedy ne!“

Dnes začíná kampaň a my s Dandou máme dovoleno být venku až dlouho do večera, máma nám slíbila, že ještě dokonce i chvíli po tom, co zahouká siréna, ohlašující, že se cukrovar skoro po roce zase dává do pohybu.

Danda se těší na Mikuláše, ona ještě věří, že ve vápence, z které celou kampaň šlehají plameny, sídlí cukrovarští čerti.

Ředitel chce, aby táta jel s ním na nějakou výstavu do Bruselu, to je hlavní město Belgie. Ta výstava se jmenuje  EXPO 58.