Marcela-Matějková-story

 Bílá kachlová kamna, klavír, stolky, křesla, almary. Vše pokryto starými texty, porcelánem, knihami i předměty denní potřeby. Modrý pokoj na mě tenkrát působil dojmem, že odsud někdo narychlo odešel…

Myslím, že můžeme směle převzít původní motto z Fra a prohlásit „Nijak to neprožíváme, prostě jsme rádi občas spolu“.

Pro mne ale tahle cesta nebyla z nejpříjemnějších a to kvůli cyklistům, pro které zdejší úzké klikaté pěšinky v silně nerovném terénu byly ideálním místem pro provozování cyklokrosu. Vybavuji si jejich údiv, když se na vrcholu stoupání otočili a Mimi viděli stále za sebou.  

Měla jsem jasno, dům v zahradě plné květin, malé děti a velký pes. Ten dům byla naše chalupa na Vysočině, v té době už skutečně obrostlá ze všech stran žlutými rudbekiemi, různobarevnými floxami, červenými a bílými růžemi a motýlími keři.

Od každého ohně se dalo dohlédnout na tři další plápolající a kouřící body a z nadhledu bylo možno zcela jinak vnímat dole se rozkládající městys.